Raabova štola na těžbu břidlice je unikátní tím, že je jedinou štolou svého druhu na území republiky. Svou funkci plnila během let 1873 až 1888 a majitel Johann Raab ze Starých Těchanovic se potýkal s nedostatkem horníků, kteří dávali přednost práci ve větších dolech. Nebyla totiž velká a proto nestačila držet krok s konkurencí. Navíc v ní docházelo k častým úmrtím nekvalifikovaných pracovníků při neštěstích během těžby. Vytěžená břidlice bývala využívaná nejčastěji pro dlažbu, pro psací tabulky ve školách i pro gramofonové desky.

Podpis koaliční smlouvy v Opavě. 30. září 2022.
Je vymalováno! Na Hlásce se podepsala opavská koalice. Kdo povládne s ANO?

Raabova štola však dodala břidlici také pro střechu pražského Národního divadla, budapešťského Parlamentu i vídeňské Katedrály sv. Štěpána. Parta místních nadšenců ze spolku Zálužné se zasloužila o to, že je od roku 2018 přístupná od jara do podzimu zájemcům. Ti se navíc mohou projít po pětikilometrové naučné stezce kolem zaniklých břidlicových dolů, nazvané Dědictví břidlice.

Raabova štola v Zálužné.Raabova štola v Zálužné.Zdroj: se svolením spolku Zálužné

Na samotě jen kousek od Hlavnice, přesněji na návrší Hlavnický vrch, stojí od roku 1810 dřevěný větrný mlýn zvaný Raabův. Je vysoký přes jedenáct metrů a představuje německý beraní typ. Jeho větrné kolo mívalo nezvykle velký průměr a lopatky se pohybovaly ve směru hodinových ručiček. Další technickou zvláštností byla dvě mlýnská složení, poháněná dvěma palečnými koly na jedné hnací hřídeli. Tento způsob neobvyklé konstrukce svědčí o proniknutí konstrukce polských mlýnů z oblasti polského Slezska, kde se dvě palečná kola vyskytovaly dost často.Střecha a přední stěna jsou kryté šindelem, vstup u zadní stěny zastřešuje malá pavlač. Obytný dům mlynáře po válce zanikl a zůstala jen stodola. Původně patřil do areálu kromě mlýna a domu ještě výměnek, chlévy i stodola. Opravy se Raabův mlýn dočkal roku 1974.

Ilustrační foto.
Rozloučili jsme se na Opavsku - 37. týden

Mlýn není osamocený, vedle něj stojí ještě tři dvoupatrové historické špýchary z devatenáctého století, představující typické hospodářské budovy tehdejších opavských statků. Dva byly dopravené z Kobeřic a jeden z Loděnice, Původně měly být součástí přírodního skanzenu slezské lidové architektury, k jehož zřízení nakonec nedošlo. Na druhé blízké samotě u Hlavnice se nacházel další větrný mlýn sloupového typu, písemně doložený v roce 1879. Po svém majiteli Karlu Grossovi, který v něm mlel obilí do roku 1957, nesl název Grossův mlýn, jehož osud tak příznivý už nebyl. Bez úhony přežil staletí, aby v roce 1960 podlehl požáru, který měl na svědomí blesk při bouřce. Nedostatek vody způsobil, že ho hasiči nedokázali zachránit a dochovala se pouze jeho obytná část.