Úřad práce v Opavě evidoval ke konci minulého roku celkem čtyři sta dvanáct cizích státních příslušníků, kteří pracovali v opavském okrese. Z toho bylo šestnáct cizinců s nutností vydání povolení k zaměstnání. „Největší skupinu cizinců, u nichž se nevyžaduje povolení k zaměstnání na našem trhu práce, zaujímali v počtu tři sta padesát sedm občané Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska,“ uvedla Ludmila Berková, vedoucí oddělení analýz a prognóz.

Cizinců s trvalým pobytem v České republice bylo k datu 31. prosinci 2007 evidováno na opavském pracovním úřadě devětatřicet. U nich se povolení k zaměstnání nevyžadovalo. „Proti stejnému období předcházejícího roku se celkový počet cizích státních příslušníků zvýšil o jednaosmdesát, a to hlavně vlivem zvýšeného počtu občanů EU, EHP a Švýcarska. U cizinců s pracovním povolením jsme zaznamenali mírný meziroční pokles,“ konstatovala Ludmila Berková.

V průběhu roku 2007 přijal Úřad práce v Opavě osmaosmdesát individuálních žádostí cizinců o pracovní povolení, z toho bylo devět žádostí o prodloužení pracovního povolení a jedna žádost byla vyřizována pro stážistu. „S výjimkou dvou žádostí, které byly zamítnuty, byly ostatní žádosti vyřízeny kladně. Jednalo se o profese, pro jejichž obsazení nebyli v evidenci úřadu práce vhodní uchazeči,“ dodala Ludmila Berková s tím, že nejvíce cizích státních příslušníků pracuje na Opavsku v profesích lékař, učitel či lektor cizích jazyků, učitel na vysoké škole, duchovní, kvalifikovaný i nekvalifikovaný dělník hlavní stavební výroby a dělník ve strojních profesích jako je například zámečník nebo svářeč.

Podle státní příslušnosti mají na Opavsku stále nejvyšší zastoupení mezi cizinci občané Slovenska, kterých je zde osmapadesát procent z celkového počtu cizinců, a rovněž občané Polska. Ti tvoří patnáct procent. Meziročně se jejich počet mírně zvyšuje. „Slováků přibylo čtyřiatřicet, Poláků devatenáct,“ objasnila situaci Ludmila Berková.

V současné době eviduje opavský úřad práce pět set padesát osm cizích státních příslušníků. Z toho je šestaosmdesát cizinců, kteří k výkonu práce potřebují povolení. Počátkem tohoto roku došlo ke zvýšení počtu cizinců s pracovním povolením, jež bylo způsobeno občany vietnamské národnosti. Kromě obvyklých národností jako jsou Poláci a Slováci se v Opavě ucházejí o práci rovněž občané Běloruska, Bulharska, Ukrajiny či již zmiňovaného Vietnamu.

„Pro mnoho opavských zaměstnavatelů je stále těžší obsadit svá volná místa občany ČR. Požadavky zaměstnavatelů vyjádřené počtem nahlášených volných pracovních míst se zvyšují, počet registrovaných lidí bez práce v okrese klesá. Zvyšuje se podíl míst, která zůstávají v databázi úřadu práce déle neobsazená, což se odráží ve zvýšeném zájmu zaměstnavatelů zaměstnávat cizí státní příslušníky,“ podotkla Ludmila Berková. Proto za poslední rok také dvojnásobně vzrostl počet žádostí zaměstnavatelů o získávání cizích státních příslušníků na volná pracovní místa. „Protože většina individuálních žádostí byla podána až koncem roku 2007, zvýšený počet pracovních povolení se tak projeví až v roce 2008,“ vysvětlila na závěr Ludmila Berková.

Cizinci zamířili do divadla

Ve Slezském divadle působí několik zahraničních umělců. Jednou z nich je japonská klavíristka Masako Nakajima, která v divadle působí jako korepetitorka. Její manžel Jan Snítil je dirigentem divadelního orchestru. „V Česku se cítím dobře a problémy mám pouze s jazykem, který stále neovládám tak, jak bych potřebovala. Koncem června se vracím i s manželem do Tokia a do Opavy přijedu znovu až koncem srpna na začátek nové divadelní sezony,“ říká paní Masako.

V té minulé výrazně pomáhala opavským pěvcům při vzniku inscenace japonské opery Yuzuru, která byla nastudovaná v originále. Pěvce učila hlavně zvládat intonaci, výslovnost a vysvětlovala jim význam japonských slov. Vnímá i rozdíly mezi českou a japonskou mentalitou. „Japonci si hodně potrpí na slušnost a všechno se snaží říkat zaobaleně. Hovořit takříkajíc „natvrdo“ považují za nezdvořilé.

Češi to tak nevnímají a bývají i veselejší a spontánnější. Mám také pocit, že se, na rozdíl od Japonců, při prvních nezdarech zbytečně rychle vzdávají. Možná je to tím, že Japonsko bylo vždycky samostatné, kdežto Česko bývalo pod různými nadvládami,“ míní Masako Nakajima. V Japonsku se podle svých slov cítí být víc schovaná v davu, kdežto v Česku jako Japonka budí trochu pozornost.

Opavu považuje drobná Japonka za krásné město s komorní atmosférou, ve kterém se dobře bydlí. Má v ní už několik přátel, se kterými si rozumí. V Tokiu vyučovala hru na klavír a samostatně koncertovala. S českými úřady žádné potíže nemá, zažila je pouze s úřady v tehdejším Československu, když chtěla studovat na pražské AMU.

Studium tenkrát nebylo možné bez udělení stipendia a na jeho přiznání musela čekat celé dva roky. Zázemí si ve Slezském divadle vybudovali i dva operní sólisté z Ukrajiny Alexandr Vovk a Andrij Shkurhan. „Našel jsem si tady hodně přátel a vážím si svého zaměstnání. Jako cizinec jsem nikdy žádné problémy neměl, snad jen ze začátku s češtinou, ale rychle jsem se chytil. V Opavě jsem dostal trvalý pobyt a zatím nechci nikam odjíždět,“ říká tenorista Vovk, jehož rodiče jsou ukrajinsko–polským párem.