V rámci rekonstrukce Müllerova domu v Opavě se podařilo objevit zeď, která byla následně identifikována jako původní zeď opavského středověkého hradu ze 14. století. Tento výjimečný nález potvrdily také informace z písemných pramenů o tom, že zdivo přemyslovského hradu bylo kamenné.

„Po odtěžení zeminy v rámci starého vedení kanalizace u Müllerova domu bylo rozpoznáno mohutné zdivo ve východní straně. Toto zdivo mělo délku přes čtyři metry a dosahovalo výšky téměř tři metry, šíři se zjistit nepodařilo. Bylo vystavěno z lomového kamene na maltu a lícováno.

Na toto zdivo téměř kolmo přiléhala druhá zeď, která však byla částečně poničena stávajícími inženýrskými sítěmi," upřesnila Soňa Králová, archeoložka Slezského zemského muzea.

JEDNO PŘEKVAPENÍ ZA DRUHÝM

Velký význam tohoto objevu je podle vedení opavského muzea především v tom, že úplně poprvé mohou archeologové zkoumat části opavského zámku, respektive hradu.

„Rekonstrukce Müllerova domu odkrývá jedno překvapení za druhým. V tomto případě se jedná o překvapení velmi pozitivní, neboť v rámci archeologického průzkumu se podařilo objevit vzácný poklad opavské historie," dodala Jana Horáková, ředitelka Slezského zemského muzea.

Termín „hrad" byl pro tuto stavbu užíván v 15. století, po úpravách v dalším století se jednalo o opavský zámek.

DALŠÍ OBJEVENÁ ZEĎ

„Během výzkumu byla objevena ještě druhá zeď, která patrně souvisí s mladší renesanční přístavbou nebo pozdější barokní přístavbou či s další mezi lety 1725 až 1801," dodala další podrobnosti mluvčí muzea Romana Cieslarová.

Petr Večeřa

Z historie hradu

Opavský hrad byl vystavěn kolem roku 1400 knížetem Přemkem. Již po roce 1456 však ztratil sídelní funkci a obývali jej pouze knížecí úředníci.

V letech 1607-34 byl hrad renesančně přestavován a spolu s přestavbou bylo zesíleno jeho opevnění, čemuž padlo za oběť dřevěné předzámčí. Zámek nabyl podoby čtyřkřídlé patrové stavby s nízkou průběžnou atikou. Byl přístupný od západu, severní křídlo bylo dvoutraktové.

V roce 1683 bylo opevnění zámku znovu zesíleno. Návrh barokní přestavby zámku, který asi v letech 1712-13 zpracoval slavný architekt J. L. Hildebrandt pro knížete Antonína Floriána z Liechtensteina, nebyl uskutečněn a v roce 1725 byly provedeny jen menší úpravy.

Asi ve 2. polovině 18. století byly sneseny zámecké atiky. V 1. polovině 19. století byly na místě opevnění zřízeny květinové a okrasné zahrady. Po roce 1850 zámek sloužil již jen státním úřadům. V roce 1890 stát a město zámecký areál vykoupily od Liechtensteinů a v roce 1892 byl zámek zbořen.

Z areálu se zachoval jen dům správce, tzv. Müllerův dům (západně od muzea) z roku 1723, postavený nad zasypaným hradním příkopem. (zdroj ZSM)