Zajímal by mě Váš hudební vkus. Co posloucháte?
Poslední dobou mě hodně baví mladá fresh scéna, takový pop s trapovými beaty, když to dělají kluci, kteří umějí písničky dobře vystavět i zazpívat a mají silné refrény. Mám rád Post Malone nebo SAINt JHN ze zahraniční scény a z české třeba to, co dělá právě Adam Mišík, Dorian s Greyem nebo Stein 27, to je můj aktuální vkus. Jinak jsem vyrůstal na indie a britských kytarových kapelách, Coldplay, Arctic Monkeys, Kasabian. To je můj původní vkus, ze kterého čerpám doposud, ale v současné době mě více baví písničky založené na beatech.

V Opavě jste založil kapelu Come and Play, která minulý rok po deseti letech zanikla. Můžete přiblížit její historii?
Kapelu jsem zakládal v roce 2008 a v roce 2009 jsme měli první koncert. V průběhu let se sestava kolem mě několikrát obměnila. Začínali jsme jako parta kluků z opavských středních škol, kteří se vlastně teprve učili vůbec nějak hrát a končili jako kapela poskládaná z muzikantů z celé republiky. Nejlepší éra a vrchol kariéry kapely byly roky s naší poslední sestavou 2014 a 2015, kdy jsme vydali EP Heaven, které nám produkoval Dušan Neuwerth z Tatabojs, hráli jsme na Colours of Ostrava nebo předskakovali britské kapele Dry the River a singl To the Last Page rotoval na Óčku, kde i dvakrát vyhrál hitparádu. Potom jsme si kvůli dokončení škol i z rodinných důvodů dali tvůrčí pauzu, ale když jsme se k tomu chtěli po roce vrátit, tak jsme zjistili, že už nemáme prostor se tomu věnovat společně natolik, abychom kapelu mohli posunout dál. Já jsem to nechtěl dělat bez ambicí, ani skládat kapelu zase s jinými lidmi, tak jsem se rozhodl, že už to takhle definitivně ukončíme.

V kapele jste měl roli frontmana a psal jste texty písní. Psal jste v angličtině, byla vám bližší než čeština? Co vás k psaní inspirovalo?
Když jsem začínal skládat své první písničky, poslouchal jsem téměř výhradě anglické kapely. Přirozenější pro mě bylo tak dělat hudbu a přemýšlet o ní automaticky v angličtině. Samozřejmě jsem také snil o tom, že bychom mohli i prorazit do zahraničí. Chtěl jsem, abychom zněli jako zahraniční kapela, což si myslím, že se nám v určité fázi povedlo. Mezitím se ale celkově dost zvedla úroveň kapel i producentů v Česku a už to nebylo tak vzácné mít tady kapelu, která uměla napodobit zahraniční produkci. Přestalo to být tak výhodou a naopak se začal klást důraz zase na české texty, které lidi víc osloví a mohou jim porozumět. To platí v podstatě až dodnes, s drobnou odchylkou, že hitrádia zase přestávají hrát české interprety na úkor angličtiny, ti ale naopak zase posilují streamingové služby jako Spotify nebo Youtube.

České texty

Začal jste tedy psát české texty. Musela to být velká změna…
Byla to nová výzva a trvalo to dlouho, než jsem se do toho dostal. V podstatě jsem se musel naučit znova „česky“ a najít nějakou svou identitu v rodném jazyce, který jsem doposud pro psaní písniček nepoužíval. Tak jsem začal poprvé poslouchat české interprety. Pro inspiraci jsem měl ve sluchátkách např. Anetu Langerovou, Strážce plamene, muzikál Drákula, Marii Rottrovou, Davida Stypku, prostě všechna možná česká díla a učil se tak českou textařinu. V té době mi nabídla naše manažerka, že by byla možnost napsat písničku pro Karla Gotta. Tak jsem si do sluchátek přihodil i celou mistrovu diskografii a studoval techniku jeho autorů. Celkem mi trvalo asi dva roky, než jsem dokončil svou první českou písničku. A to byla paradoxně ta, kterou jsem pak poslal Karlovi. Pak to trvalo další rok, než se k němu skrz jeho management dostala a on si ji poslechl. Písnička se nakonec nerealizovala, ale prý se mu líbila a říkal, že je hezká. A já se díky této motivaci naučil česky textovat. Teď už píšu jenom česky, pro sebe i jiné interprety. Našel jsem si své postupy i identitu a baví mě to vlastně i víc než anglicky. Rozhodně je to těžší.

Jak jste se s kapelou rozloučil? Co pro vás v životě znamenala a jaký jste měl pocit z toho, že končí?
V podstatě jsme spolu nehráli už od roku 2016. Loni to ale vycházelo na deset let od prvního koncertu kapely, tak jsme si dali takovou „ten years challenge“ a udělali jsme v říjnu dva rozlučkové koncerty, jeden v Praze a jeden v Opavě. Chtěli jsme tím orámcovat a ukončit celou tu životní etapu, oficiálně se s našimi fanoušky rozloučit a jít dál. Bylo to nostalgické, oba koncerty vyprodané, přišli snad všichni, které jsme byli zvyklí vídat na našich koncertech. Byl to můj projekt, který jsem od začátku budoval a celou dobu s nějakým cílem udržoval přes všechny možné překážky a někam to táhl, takže bylo smutné udělat to rozhodnutí, že jedna velká životní etapa skončí. Na druhou stranu jsem si ke konci už oddychnul, bylo správné to nechat být. Už to chtělo nový impuls, byl jsem z toho vyčerpaný. Znamenalo to hodně, bylo to důležité pro to, co dělám teď, bez toho bych se do tohohle světa vůbec nedostal. Byl to můj první kontakt s hudební scénou vůbec. Naučil jsem se tam spoustu věcí, ale už bylo potřeba jít dál a jinak.

Při předávání Cen Anděl.Zdroj: archiv Matěje Burdy

Teď hrajete v kapele s Adamem Mišíkem. Hrál jste se zpěvačkou Nelly, které jste také psal písničky. Která ze spoluprací je vám bližší hudbou a která vás více baví?
Na spolupráci s Nelly mě bavila možnost být u zrodu její popové kariéry, podílet se autorsky na jejím repertoáru, někam ji posouvat a zkusit definovat její hudební směr. Pro mě to byla nová role, staral jsem se o kapelu jako kapelník a psal písničky, které jsem se snažil napasovat na tělo 18leté holce. Byla to skvělá zkušenost a hudebně i textařsky mě to zase posunulo dál. Adam je sám šikovný autor. Jeho aktuální tvorba pro mě dotvořila i nějakou konkrétní představu o tom, co bych chtěl dělat já. Je mi žánrově i lidsky blízký, baví mě s ním hrát. Kromě toho, že spolu hrajeme a trávíme dost volného času tak si i pouštíme naše nové nápady, dáváme si zpětné vazby, a děláme i se stejným producentem Enthicem.

Jak jste se dali dohromady jako kapela, jak Vaše spolupráce vznikla?
Oslovil mě jeho manažer Petr Doupal, se kterým se známe z Opavy ještě od střední, když Adam ukončil spolupráci se svou předchozí kapelou a hledal novou. Věděli, že my kluci hrajeme v kapele u Nelly a domluvili jsme se, že budeme hrát i s Adamem. Vtipné je, že teď máme v kapelní dodávce Adama opavskou přesilovku. Kromě Petra a mě, je původem z Opavy ještě Jáchym Krohé (klávesy) a zvukař Filip Frank. Všichni už ale žijeme v Praze.

S Nelly jste jel na turné a s Adamem vás turné teprve čeká, ale na koncertech jste s ním už hrál. Máte z koncertu nějaký silný zážitek, na který rád vzpomínáte?
Každý koncert s touhle partou je velmi intenzivní zážitek. Mezi mé top tři by ale určitě patřil náš loňský vánoční koncert v Opavě. Mělo to zvláštní atmosféru, s Jáchymem jsme se těšili, že jedeme domů, kde jsme vyrůstali, tvořili své první hudební projekty a vracíme se sem jako velká kapela. Ještě k tomu bylo plné náměstí, takže tohle bylo dost silné.

Právě připravujete svou první sólovou desku. Kdy se na ni můžeme těšit?
Představu o vydání už mám, ale zatím ji pořád točím, teď jsme dotočili čtvrtou písničku. Do konce roku bych na tom chtěl ještě pracovat a na jaře příštího roku to postupně začít vydávat. Bude to úplně něco jiného, než jsem dělal v „Come and Play“. Za prvé to bude česky a za druhé už to nebude takový akustický písničkářský folk, ale bude to temnější a více elektronický pop.

Matěj Burda na koncertě.Zdroj: Daniel Brokl

Co vás vedlo k tomu začít se sólovou tvorbou, když jste odjakživa hrál v kapelách?
Ono i to hraní v „Come and Play“ byla částečně sólová tvorba, protože to byly moje písničky, které jsem psal já, ale s kapelou jsme je hráli společně a jako kapela se i prezentovali. Tohle bude jiné v tom, že už to nepíšu tak, aby to bylo nutné hrát s celou kapelou, ale můžu vystupovat úplně sám nebo třeba s DJ. Vedlo mě k tomu to, že už jsem nechtěl prezentovat svoji tvorbu jako kapela a být závislý i na dalších lidech. Bude to nákladnější, ale už se chci spoléhat jen na sebe. Nová tvorba tak bude vycházet už pod mým jménem už jako moje sólovka.

Co si myslíte, že Vás ve vaší sólové tvorbě nejvíce ovlivnilo, čím jste se nechal inspirovat?
Velkou inspirací jsou věci, které mě baví poslouchat, jak jsem uvedl na začátku. Snažím se používat fresh beaty jako má současná rapová scéna, ale s důrazem na zpívané refrény, melodické linky a živé kytary. Taky mě inspirovala spolupráce s Adamem a to, že jsem skrze něj poznal producenta Enthica, který umí tenhle fresh sound udělat a realizovat moje představy.

Kromě hudebníka jste také právník, vystudoval jste Karlovu univerzitu v Praze. Dá se tato profese s hudbou skloubit?
Skoro si myslím, že už je to tady v Česku nějaká tradice zpívajících právníků. Dá se to skloubit, ale je to o vnitřním nastavení a dohodě se zaměstnavatelem. Je to náročný režim, přes týden jsem v práci a o víkendech v dodávce a na koncertech. Když se to kryje tak si beru dovolenou na koncerty. V práci to vědí a vycházejí mi vstříc, za což jsem vděčný.

Berete hudbu jako Váš koníček, nebo jako druhé zaměstnání?
Myslím, že to mám teď někde přesně na pomezí. Jako koníček je to pořád, není povinnost v tom setrvat a živí mě spíš právničina, ale už je to koníček na profesionální úrovni s určitými povinnostmi a taky vlastně placený jako druhá práce. Jen ta práce v dodávce a na podiu je přeci jen o trochu víc zábavnější, než v kanceláři u počítače.

Máte nějakou vysněnou kapelu, se kterou byste si chtěl zahrát?
Být v zákulisí nebo na stage kterékoliv velké kapely by byl super zážitek. Ale nedávno jsem koukal na unikátní živák Nicka Cavea s Kylie Minogue k písničce „Where the Wild Roses Grow“, a říkal jsem si, že by byl splněný sen mít někdy takový ansámbl, který to zahraje naživo a zazpívat si to. Kdyby nemohla Kylie tak by se mi v duetu líbila Emma Drobná, té by ta písnička podle mě slušela.

MARIANNA KLIMUNDOVÁ

K TÉMATU

Matěj Burda se narodil v Opavě v roce 1992. Odmala se věnoval basketbalu, který hrál na profesionální úrovni za Opavu. V roce 2008 založil kapelu pod názvem „Come and Play“, kterou vedl deset let. Na Karlově univerzitě vystudoval práva a živí se také jako právník. Ve své hudební kariéře pokračoval i v Praze, a to jako kytarista kapely Adama Mišíka a také jako autor a doprovod zpěvačky Nelly. V roce 2021 se chystá vydat svou první sólovou desku. Matěj žije v Praze s přítelkyní Terezou a 15.10.2020 se jim narodila dcera Malia.