Že se životní dráha tehdy žákyně základní školy Jany spojí trvale s dětmi, bylo víceméně dané. S rodiči totiž bydlela v budově mateřinky, kde maminka pracovala jako ředitelka, a Jana dětmi prostě načichla.

Bohužel se ale nedostala na vysněnou Pedagogickou školu do Krnova, a tak nastoupila na gymnázium. Hned po jeho ukončení ale začala pracovat ve školce v Darkovicích a pedagogiku vystudovala dálkově.

Její profesní život by se dal dnes označit za pamětnický – z Darkovic později přešla do MŠ v Hornické ulici a pak ještě do mateřinky ve Školní. Obě hlučínské školky ale dnes už neexistují. V roce 1984 nastoupila na tehdejší MŠv ulici 1. pětiletky. Že nevíte, kde to je? Nevadí. Dnes se ulice jmenuje Severní a Jana Adámková zde je ředitelkou.

Suma sumárum: 38 let každodenní práce s dětmi.

„Práci s dětmi považuji stále za úžasnou. Je to prostě můj koníček. Jednak mi předávají energii a je nádherné, když se do dítěte dokážete vcítit, pozorujete, jak si dítě rozvíjí svoji osobnost. Pracuji s nimi ráda a pracuji ráda i s jejich rodiči,“ říká o své práci Jana Adámková.

Sama má dvě děti – dceru a syna. I ty samozřejmě vedla ve školce jako jejich učitelka. To bylo před lety. Dnes paní Janu fascinuje trochu jiná věc: „Dnes už děti, které jsem před lety měla ve školce jako malé, vodí do té samé školky své malé děti. Často vzpomínáme. Když mi některá maminka řekne, jak se tehdy jmenovala, vždycky si vzpomenu. Jsem ráda, že mám stále jejich důvěru a že své děti dávají zrovna do naší školky,“ svěřila se.

Jana Adámková se ale nestará jen o ty nejmenší. Aktivně pracuje jako poradkyně pro metodický úsek Hlučínska, je členkou Společnosti pro předškolní výchovu v Praze a pro kolegy ředitele a vedoucí pracovníky ze školek připravuje semináře a metodické akce. Předává nejen své bohaté zkušenosti, ale i novinky, o kterých se dozví.

Snad ani nikoho nepřekvapí, že Jana Adámková je také aktivní na mezinárodním poli. „Naše mateřská škola má úzkou družbu s mateřinkou v polském Namysłówě. Zejména v oblasti výtvarných aktivit hodně spolupracujeme.“ A jen tak na okraj. Jana zapomněla na sportovní olympiády dětí, kterých se už od roku 2006 stala organizačním tahounem.

Nejen dětmi je člověk živ, dalo by se parafrázovat jedno heslo. Jana Adámková je dnes také zastupitelkou města Hlučína. Zajímá se o veřejné dění ve městě. „V Hlučíně se mi žije dobře, je to pěkné město plné skvělých lidí,“ říká na adresu města, kde se narodila, a dodává: „Když mi lidé dali důvěru být jejich zastupitelkou, dostalo se mi pro mne významného ocenění svých spoluobčanů,“ říká stále dobře naladěná Jana Adámková.

Přesto je ale jeden moment, kdy viditelně posmutní: „Je nám, mně i ostatním ženským, líto, že už nejsou akce jako bývala spartakiáda. Byla jsem dlouhá léta členkou tělovýchovné jednoty a společně se ženami z Hlučína jsme pokaždé nacvičovaly. Vystupovaly jsme i přímo v Praze. Také jsem se věnovala cvičení rodičů s dětmi.

Když éra spartakiád skončila, vystupovaly jsme se ženami v cvičebních kompozicích. Byly jsme tak třeba v Portugalsku, Švédsku nebo Dánsku. Měly jsme to rády,“ posmutněla si Jana Adámková, která s aktivním cvičení musela skončit v roce 2005.

Dnes se ve volném čase věnuje paličkování. „Paličkuji už dvacet let a s dalšími paličkářkami se pravidelně scházíme v budově školy Rovniny,“ říká o svém dalším koníčku Jana Adámková.

Jana Adámková se tedy včera stala osobností města Hlučína pro rok 2009. Určitě naprosto zaslouženě.