Boj o tuto část Slezska a Moravy totiž nepostrádá všechny atributy skvěle vedené bitvy. Především ale její druhá část. S tím se musí smířit i ti, kdo argumentují faktem, že na straně sovětské armády byla hrubá přesila.

Jenže přístupy k Ostravě měly téměř neprostupné obranné valy. Navíc Hitler obránce vyzval k tuhému odporu, když prohlásil: „Vydáte-li Moravskou Ostravu, vydáte Německo…“

Neprostupný val

Když v lednu 1945 postoupily sovětské jednotky k Odře, začalo se sovětské velení připravovat k útoku na Moravskou Ostravu. Měla být získána bez masivního ničení, zatímco Němci z ní chtěli – pokud jde o obranu – učinit druhý Stalingrad.

Velitelem 4. ukrajinského frontu byl armádní generál Ivan J. Petrov. Měl k dospozici přibližně dvě stě sedmdesát tisíc mužů, šest tisíc děl, tři stovky tanků a čtyři sta třicet letadel. Síly nacistického uskupení Heinritz, které bránilo přístupy k Ostravě, byly přibližně poloviční.

Nicméně Němci využili souvislý pás betonových pevností, které byly postaveny ještě před válkou. Tato linie byla bez nejtěžích děl a bombardovacího letectva v podstatě nepřekonatelná. Pevnosti totiž odolávaly i dělům ráže 205 milimetrů.

Navzdory tomu sovětské velení očekávalo, že za první tři dny od počátku útoku, který začal 10. března, postoupí Rudá armáda zhruba sto dvacet kilometrů. Ve skutečnosti postoupila jen o devět kilometrů, a to za obrovských ztrát.

Velitelem německé I. tankové armády byl známý generál Walther Nehring, veterán Afrikakorpsu. Právě on dokázal velmi mistrně odrazit sovětský útok vedený z Polska.

Zničená Opava

Sovětské velení proto rozhodlo, že neprostupnou obrannou linii vedoucí k Moravské Ostravě nebude dobývat čelně, ale obejde ji. Došlo k přesunu značného množství vojsk do prostoru na jih od polského města Ratiboře. Velení tohoto armádního uskupení převzal od generála Petrova generál Andrej I. Jeremenko.

K Ratiboři byly přisunuty další posily, například jednotky 1. gardové armády, které si Jeremenko od generálního štábu důrazně vyžádal. Ještě více na západ se přemístila 38. armáda a s ní i 1. československá samostatná tanková brigáda. K tomu je potřeba připomenout, že 59. a 60. armáda zničily pozice německých vojsk u Ratiboře.

Koncem března byly osvobozeny Sudice a Třebom. Sovětská vojska se postupně dostala až k dobře opevněné Opavě. O té – na rozdíl od Ostravy – se nikdo nezmiňoval jako o chráněné. Byla dobývána bezohledně s pomocí těžké dělostřelecké palby.

Ve městě probíhaly pouliční boje, zničeno bylo celkem osm set osmdesát domů, dalších osmdesát procent bylo těžce poškozeno.

Ve Velké Polomi byl narychlo vybudován silniční rozcestník, který informoval, kterým směrem mají různé vojenské jednotky pokračovat v přesunu k Ostravě. (foto: Ostravské muzeum)

Boje o Hrabyň

Vedle Opavy probíhaly pak těžké boje o Hrabyň, protože při postupu k této obci bylo nutné zdolávat kopec. Tady se bojovalo nejdéle, protože temeno kopce mělo jako nejvyšší bod terénu velký strategický význam. Němcům bylo jasné, že padne-li Hrabyň, bude otevřen volný přístup k Ostravě.

Obec byla proto osvobozena až 27. dubna, v bojích přišlo o život dvě stě osmdesát sovětských vojáků. O tři dny později překonaly sovětské a československé tanky brod přes řeku Odru u Zábřehu nad Odrou, a to v místě zvaném U korýtka. Postupovaly hlubokým úvozem nedokončené železniční trati a dostaly se do týlu nepřítele v místě zvaném Zábřeh-Družstvo.

Pak se hnaly Zengrovou ulicí směrem k Vítkovicím. Slavný tank číslo 051 se dostal k večeru 30. dubna 1945 přes most na území Slezské Ostravy, kde byl zasažen pancéřovou pěstí. Moravská Ostrava byla osvobozena.

V následujících dvou dnech dobyli Sověti všechny obce, které dnes tvoří takzvanou velkou Ostravu. Německé jednotky pak ustoupily posledním volným koridorem od Bohumína do Frýdku, Místku a dále do Frenštátu pod Radhoštěm.

Během Ostravské operace přišlo o život dvacet tisíc sovětských a tisíc československých vojáků.

Historický okamžik při osvobozování Ostravy: zatímco jeden tank zamířil od hotelu Palace k Říšskému mostu (později Sýkorovu), druhý pokračoval Nádražní třídou a zamířil do Mlýnské ulice.(foto: Ostravské muzeum)