U porodu vlastního potomka chce být přítomno stále více tatínků. Ti, kteří se ho zastávají, tvrdí, že otcové pak navážou s dětmi mnohem silnější vztah a mají tendenci se více podílet na péči o potomka. Své partnerky si více váží a po porodu o ni dlouho pečují.

Odpůrci pak tvrdí, že porod je od počátku věků ryze ženská záležitost a muži mají čekat na chodbě. Někteří si dokonce myslí, že zhlédnutí porodu může narušit budoucí sexuální život partnerů.

„V Opavě se v současnosti porodu s partnerkou či manželkou účastní odhadem sedmdesát procent mužů," potvrzuje oblíbenost trendu primář gynekologicko-porodního oddělení opavské nemocnice Alfréd Dörr. K přítomnosti u porodu se dnes už kladně staví většina mužů. Všechny páry však potvrzují, že k takovému rozhodnutí je nutné dojít po společné dohodě.

„Bez manžela bych se na sále o dost víc bála. Nejenže mě jako jediný člověk, kterého jsem tam znala, podporoval, ale věděla jsem také, že ,hlídá', jestli dostávám tu nejlepší péči," řekla novopečená maminka s jednodenním chlapečkem v náručí. Paní, se kterou sdílí svůj pokoj, se na porod teprve chystá a za ruku ji také drží partner.

„Přece jsme u toho tvoření nového života byli oba na začátku, tak tam chci být i teď. To bych si nechtěl nechat ujít," říká.

Realita je „krvavější" než představy

Někteří muži ale například po první zkušenosti s porodem tak nadšení nejsou. „Těšil jsem se, ale vůbec jsem si nepředstavoval, že to bude takové, jaké to bylo. A to jsme u porodu neměli žádné komplikace. Trvalo to strašně dlouho, byla tam krev, ženě bylo zle a já jsem nevěděl, jak jí pomoct. V posledních chvílích už ani nechtěla, abych se jí dotýkal. Byla na pokraji sil a já jsem byl tak vyděšený, že jsme asi nebyli na stejné vlně," vykládá o nepříliš příjemné zkušenosti Pavel Rosík.

„Když byla žena znovu těhotná, modlil jsem se, abych tam nemusel, ale sama mi řekla, že jsem jí tam moc nepomohl a spíš ji znervózňoval. Strašně se mi ulevilo," říká dále Rosík.

K porodu raději se sestrou či kamarádkou

Novější západní trend v porodnictví právě na takové případy reaguje. Předpokládá, že muž, kterému přirozeně schází ženská zkušenost, nebude u porodu ženě tak nápomocný, jako například její vlastní matka, sestra či nejlepší přítelkyně.

Ženy se tak nemusejí bát o případné pokřivení partnerova pohledu na její poporodní sexualitu. V Americe zažívá tento nápad boom. O Opavě se to zatím říct nedá.

„Podle přání rodiček umožňujeme přítomnost u porodu i dalším rodinným příslušníkům nebo přátelům. Odhaduji, že takto u nás nerodí více než pět procent žen. Zásada je, že podobným přáním rodiček vždy vyhovíme," říká primář Dörr.

Strach z bolesti a poporodního sexuálního života

Dalším novým, avšak ne tak nevinným, trendem je přání císařského řezu bez objektivních důvodů. Důvodem je tedy pouze rodiččin strach z bolesti, jiné se obávají poporodního mýtu, takzvaného „syndromu ztraceného penisu". Některé porodnice takovým přáním přes všechna negativa vyhoví, některé to odmítají. Opava patří k těm liberálnějším.

„Rodičky vždy informujeme nejdříve o průběhu a výhodách spontánního porodu a také o rizicích operačních porodů, a to jak při aktuálním porodu a v průběhu šestinedělí, tak také výhledově v průběhu dalších těhotenství. V případě, že na provedení císařského řezu přesto rodička trvá a podepíše informovaný souhlas s operací s poznámkou, že si císařský řez vyžaduje bez objektivních důvodů, císařský řez provedeme," říká zkušený porodník.

„V mnoha případech si však rodičky nechají poradit. V jiných případech, odhadem v deseti případech ze dvou set provedených císařských řezů na zhruba tisícovku porodů ročně, na císařském řezu trvají," dodává Dörr na závěr.

Lucie Obrtelová