Ke sbírání porcelánových panenek se dnes čtyřiašedesátiletá Bianka Klapuchová dostala vlastně náhodou.

„Moje maminka si je kupovala v sedmdesátých letech pro radost. Nakonec jich měla sedmdesát. Když se ale stěhovala, nevěděla, co s nimi. Bylo mi líto, aby skončily někde na hraní," vzpomíná na počátky dnes už pořádného „koně".

Nejstarší panenka je z roku 1926, ve sbírce má panenky z válečných a poválečných let až po ty novodobé, které jsou tak propracované a s mimikou v obličeji, že jsou občas stěží rozeznatelné od skutečného dítěte. Důkazem toho, že i porcelánové krásky stárnou, je také několik roztomilých babiček a dědečků. A jsou také různých národností od bělošek přes černošky, indiány, eskymáky až po snědou Eržiku.

Jména, až na několik výjimek, nemají. Kdo by si je taky zapamatoval? A k těm, které jména mají se váže nějaký zajímavý příběh. Třeba Josefa. „To je moje srdeční záležitost," říká paní Bianka a ukazuje jednu z pojmenovaných porcelánových krásek: „Má jméno po paní z Pardubic, od které jsem ji dostala. Ona panenku dostala, když jí byly čtyři roky, od Němců, u kterých sloužila její maminka. Vzala si ji jako jedinou věc, když šla do domova důchodců. Nevím, jak na mě přišla. Zavolala mi její známá, že je hodně nemocná, má 93 let, a že by mi tu panenku chtěla dát."

Cesty, kudy se panenky do dobroslavického domku dostaly, jsou různé. Nejčastěji je paní Bianka shání po internetu, nakupuje třeba na blešácích nebo, pokud peněženka dovolí, od výtvarníků. A není prý dovolená, ze které by si nějakou nepřivezla. Nejdále to k nim ale měla „porcelánka" z Virginie.

„Je to replika staré panenky, kterou jsem si nechala udělat na objednávku. To byla nejdražší sázka do loterie, kdy jsem musela poslat peníze napřed a čekala, jestli panenka přijde. Naštěstí to vyšlo," směje se paní Bianka.

otázku, kolik taková panenka na zakázku stojí, se dozvídám, že tato stála 15 tisíc. A k mému údivu prý to není částka nijak závratná, protože porcelánové panenky od známých výtvarníků mohou stát řádově v desetitisících, dokonce se jejich cena může přehoupnout i dost přes sto tisíc korun. To už ale mají nejen značku, kterou najdete vzadu na hlavičce pod vlásky, ale také certifikát.

Ne každý kousek se ale k ní dostane, jak se říká, naservírovaný na stříbrném tácku. Často získá panenky poškozené, které je třeba opravit a ušít jim zcela novou garderobu. To přijdou k dílu také šikovné ruce jejího manžela, třeba při opravách na kusy rozbité nožičky. A šicí stroj, nůžky, bavlnky, jehly a odborná literatura i nezměrná zručnost a trpělivost paní Bianky. Ono ušít třeba originálu věrný zmenšený hanácký kroj není jednoduché.

„I tři až čtyři měsíce, každý večer od 7 do 10 hodin a o sobotách a nedělích," říká, jak dlouho trvá ušití takového kroje.