Když v současné době v Žerotínově ulici zaprší, změní se cesta v bahenní lázně. Řidiči, kteří dříve byli zvyklí odstavit své vozidlo na malém vyasfaltovaném parkovišti před domem Richtrových, nyní musí parkovat doslova na hlíně.

Podle toho to taky v ulici vypadá. Souvislé stopy bahna na vozovce nenechávají místní v klidu. Před opravou koryta potoka Velká, kterou realizovalo Povodí Odry (PO), přitom bylo všechno v nejlepším pořádku.

„Když dělníci firmy, jež úpravy potoka prováděla, loni přijeli a sdělili nám, že parkoviště budou muset zbourat, můj otec Josef Richter souhlasil. Bylo mu totiž slíbeno, že jakmile práce skončí, všechno bude vráceno do původního stavu," vysvětloval jeho syn René Richter, jehož čtenáři jistě budou znát jako pravidelného přispěvatele do Guinnessovy knihy rekordů slavného Opavského Golema.

V současnosti už je Jaktarka dávno zrekonstruována, jenže po třech vyasfaltovaných parkovacích místech a prostoru s okrasnými dřevinami stále není ani památky. „V momentu, kdy odjela těžká technika a parkoviště nikdo neobnovil, se můj otec začal pídit po tom, proč se tak neděje," uvedl dále René Richter.

Parkoviště zde stálo od 80. let

Podle Opavského Golema následovalo složité a únavné oběhávání Povodí Odry a odboru životního prostředí opavského magistrátu. Jedna strana se měla vymlouvat na druhou.

Josef Richter přitom při rekonstrukci Jaktarky ukázal charakter. Techniku, mezi níž můžeme počítat například bagry a další stroje, dělníci nechávali přes noc uzamčenou v blízkosti potoka. Několikrát se ji však pokusili ukrást nebo vykrást zloději, proto Josef Richter dovolil stroje zaparkovat na své zahradě.

„Za to vše se dočkal pěkné odměny formou byrokratické války, kde se Povodí Odry vymlouvá na odpovědnost odboru životního prostředí a zase naopak. Přijde mi to jako styl: unavit penzistu, dokud nepřestane otravovat," líčil dále pokořitel mnoha světových maxim.

Celá záležitost je pro Richtrovu rodinu obzvlášť bolestivá, protože Josef Richter před několika týdny zemřel.

Malé parkoviště zde přitom vzniklo už okolo roku 1980. Dědeček Reného Richtra Zdeněk Výtisk tehdy daroval městu část svého pozemku, aby mohlo vybudovat cestu a chodník, jelikož část Žerotínovy ulice byla na propojení s ulicí Žižkovou příliš úzká. Město mu na oplátku nechalo prostor u Jaktarky.

Zdeněk Výtisk nechal celý břeh zpevnit. Vysázel zde okrasné dřeviny a Josef Richter později parkoviště na vlastní náklady vyasfaltoval.

Povodí Odry: parkoviště tady stát nemůže

S celou záležitostí jsme se samozřejmě obrátili na Povodí Odry, které je majitelem zmíněné parcely, na níž se parkoviště nacházelo. Popsali jsme celý problém a poslali dvě fotky na srovnání. Jednu starší asi z osmdesátých let a druhou ze současnosti.

I když se jedná o fotku z osmdesátých let, až donedávna vypadalo parkoviště před domem rodiny Richtrových takto.

Takto nyní vypadá prostor, kde se parkoviště nacházelo. Pokud zaprší, promění se kus Žerotínovy ulice v bahenní lázně.

Investiční ředitel Povodí Odry Miroslav Janoviak se hájí tím, že na pozemku před domem Richtrových parkovací místa být nemohou.

„Tento pozemek nebyl a ani v současné době není zápisem do Katastru nemovitostí zatížen žádným závazkem umístění cizí stavby, tj. stavbou soukromého parkoviště," vysvětloval Miroslav Janoviak a jedním dechem dodal: „Dále je potřeba dodat, že se jedná o parcelu vodního toku, na které není ani přípustné takové stavby umisťovat."

Jeden z významných představitelů PO dále upozorňuje na to, že protipovodňová opatření byla hrazena z dotací, přičemž z těchto peněz nelze stavbu parkovací plochy uhradit. Levý břeh v tomto úseku byl navíc opevněn. „Parkování vozidel by toto opevnění mohlo poškodit, čímž by došlo ke zvýšení břehové eroze. Povodí Odry tedy parcelu definovanou jako vodní plochu pro účely parkování povolit nemůže," doplnil Miroslav Janoviak.

Jak se zdá, smír a náprava jsou daleko. Nakonec tedy možná dojde na to, co René Richter dopředu avizoval: „Pokud se nám s Povodím Odry opravdu nepodaří domluvit, budeme parkovat na chodníku, jenž je náš a také sousedův. Bohužel nevidím jiné řešení. Spravedlnost v tomto případě asi neexistuje."

POZNÁMKA: Pro dobrotu na žebrotu

U nás je asi opravdu zvykem, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. Nemohu si pomoci, ale příklad parkoviště před domem rodiny Richtrovy vidím jako učebnicový příklad. Alespoň já jsem byl odmala veden k tomu, že pokud něco zničím, měl bych to také opravit.

I když se Richtrovi chtěli od začátku rozumně domluvit, nakonec se se zlou potázali. Kdyby nejspíš Zdeněk Výtisk před pětatřiceti lety trval na tom, aby mu město prostor, který mu na oplátku za dobrý skutek uvolnilo, také převedlo do jeho vlastnictví, patrně by teď nebylo co řešit.

Jak je ale vidět, na nějaké pětatřicet let staré dohody se zvysoka kašle.

Je pochopitelné, že při rekonstrukci Jaktarky ze stavebních důvodů muselo být parkoviště odstraněno, ale proč nebyl alespoň částečně splněn slib, jenž byl před bouráním dán Josefu Richtrovi, mi není jasné. Vždyť nevelký vyasfaltovaný prostor pro zaparkování vozidel by nebyl nic proti ničemu.

Jistě by to kvitovali i Richtrovi a jejich sousedé.

Raději ale asi budeme mít jednu opavskou ulici zaneřáděnou… A těch pár dalších naštvaných občanů? Pal je čert.

Petr Dušek