„Chci si odpočinout a dát se zdravotně do pořádku. Z Etiopie pak vyrazím na druhou etapu své cesty," poznamenal hlučínský dobrodruh.

Pavle, jaké to bylo vrátit se po tak dlouhé době do rodné vlasti?

Byl to šok vlastně už v letadle do Dubaje. Etiopie je chudá země, dost možná nejchudší, ve které jsem kdy byl. Najednou jsem si mohl například zout boty, aniž by to vzbuzovalo zvláštní pozornost. V Etiopii si řada lidí kvůli tomu myslela, že jsem v nouzi a snažila se mi pomoct.

Tady v Česku ale zatím chodím v sandálech, je totiž chladno a nechci, aby mi nohy prochladly.

Hlavním důvodem vašeho návratu do Česka byla skutečně bolavá záda?

Záda mě začala bolet v Súdánu. Je to velká nepříjemnost. Chodit se dalo, ale kdykoliv jsem se měl ohnout, zchvátila mě velká bolest. Před nedávnem jsem byl na masáži v Česku, masér našel bod, s nímž mám problém a řekl, že to není jenom z nošení těžkého batohu. Hrála v tom roli i psychika.

Takto se tělo vypořádávalo s věcmi, které jsem si nesl z minulosti. Nebylo jednoduché s tím cestovat. V Súdánu nebo Etiopii byla navíc enormní prašnost. Na etiopské půdě jsem se setkal i s takzvanými „heslery", neboli „otravovači". Ti se vám neustále snažili prodat nějaké zboží, zvlášť když jste byl běloch. Mnohdy to bylo skoro až úmorné.

Tohle všechno se nějak spojilo a já se rozhodl nasednout na letadlo.

Přečtěte si také: Sportovní královnou Opavska se stala Tereza Brožová

Jak dlouho jste se rozhodoval, že cestu přerušíte?

Možná nejtěžší den na cestě byl předvečer vjezdu na súdanské území. Věděl jsem, že pojedu bez peněz. Finance jsem měl nachystány jen na zaplacení policejní registrace a etiopského víza. Měl jsem deprese a vůbec jsem netušil, co mě čeká.

Naštěstí i díky pohostinnosti zdejších lidí se mi zemí podařilo projet. V Súdánu však záda začala pekelně bolet. Když jsem opouštěl hlavní město Chartúm, myslel jsem, že odletím domů. Nebyl jsem na tom moc dobře. Stopl jsem však jedno auto, v němž seděla maminka s malým dítětem.

Bral jsem to jako boží znamení, nějak jsem v sobě našel sílu, abych pokračoval. V Etiopii to však pokračovalo a po dvoutýdenním zvažování jsem si říkal, že nepojedu dál za každou cenu, dám si přestávku, uzdravím se doma a pak vyrazím zase na cesty.

Váš facebookový profil Pavel Adventurer Klega má více než 9 tisíc fanoušků. Po přerušení cesty se objevila spousta kritiky. Bylo pro vás složité se s ní srovnat?

Už to beru úplně v pohodě. Hodně mi dala cesta Súdanem. Ukradli mi mobil a já neměl k dispozici internet. Měl jsem možnost si pročistit hlavu, nad vším přemýšlet a dospěl jsem k tomu, že stejně cestuji úplně sám a je to jenom o mně.

Dřív to se mnou trochu mávalo, ale dnes si z toho nic nedělám. Nedávno jsem měl čas si projet všechny komentáře. Nemám problém s konstruktivní kritikou, někdy jsem ale čelil urážkám, na ty ani nereaguji.

Přečtěte si také: Zřícenina hradu by mohla vyprávět

Ublížilo vám, že peníze na cestu kolem světa jste vybíral prostřednictvím veřejné sbírky?

Zpětně musím přiznat, že to nebyla šťastná volba. Příště už něco podobného organizovat nebudu, protože mě to při cestování připravuje o svobodu. Paradoxem je, že nejvíce kritizovali lidi, co mi vůbec nepřispěli.

Já se se všemi zhruba sty lidmi, kteří mi finančně pomohli, spojil a nabídl jim, že peníze vrátím. Nikdo z nich to však nechtěl. V budoucnosti bych chtěl, aby můj cestovatelský profil na facebooku byl místem bezpečného setkávání lidí, nikoliv místem, kde by se komentující vzájemně napadali.

Na druhou stranu chápu, že jsem kontroverzní cestovatel. Svým fanouškům se snažím zprostředkovat veškeré zážitky z mé cesty a nebojím se jít až na dřeň. Na cestě jsem například vyzkoušel různé drogy. Nikoliv však díky tomu, že jsem si je sám koupil, ale že mi je třeba v rámci svých zvyků poskytli místní.

Někteří si tak myslí, že jsem si je koupil za peníze ze sbírky a podobně.

Pavlu Klegovi je třicet let a pochází z Hlučína. Před dvěma a půl lety se rozhodl zanechat stereotypního zaměstnání v jedné IT společnosti a vyrazil na cestu kolem světa stopem. Do pěti let chtěl objet celou planetu. Během letošního února však své putování ze zdravotních důvodů přerušil.

Momentálně dává do pořádku bolavá záda, organizuje přednášky a stříhá nasbíraný filmový materiál. Druhou etapu své cesty chce zahájit v listopadu v Etiopii, tedy v zemi, kde byla pouť přerušena. Doposud navštívil 23 států, stopl 290 aut a urazil 22 596 kilometrů.

Sdělí své zážitky z cest

Přednáška místního dobrodruha a cestovatele Pavla Klegy proběhně v neděli 12. března v hlučínském kulturním domě. Klega se s účastníky podělí o autentické historky ze svých cest po světě, při kterých využíval výhradně dopravu stopem a po svých. Akce začíná ve čtyři hodiny odpoledne. Vstupné je dobrovolné.