Sympatičtí manželé přijali pěstounskou péči jako své poslání. „Jsme šťastni, že je máme,“ tvrdí Hana Penkalová.

Přístav pro šťastné dětství

„Bydleli jsme ve městě v třípokojovém bytě. Chtěli jsme ještě více dětí, ale to už v paneláku nešlo. Pak jsme se dočetli, že občanské sdružení Filadelfie- Přístav staví v Oldřichovicích domky pro pěstounské rodiny.

Dětem to tu připadalo jako na zámku – ložničky, velký obývací pokoj, herna, zahrada,“ vzpomíná na začátky, kdy se z panelového sídliště přestěhovali do podhůří Beskyd. Hned ve vedlejším domku bydlí rodina Godfrýdova, která pečuje o čtyři děti. Dnes desetiletého Štěpánka si vzali za vlastního, sourozenecké trio – Marečka, Marušku a Věrušku – mají v pěstounské péči.

Rodina tak téměř ze dne na den změnila svůj život. „Opustila jsem práci a odstěhovala se z Ostravy, ale děti tu jsou šťastné. Jednou za mnou přišel syn a řekl mi: Maminko, já jsem tak rád, že mě naši dali do domova, alespoň můžu být u tebe,“ vzpomíná na největší zážitek se slzami v očích Michaela Godfrýdová.

Sdružení Filadelfie nyní začíná stavět pro pěstounské rodiny další domky. „Smyslem našeho projektu je pomoci opuštěným dětem, aby mohly vyrůstat v pěstounských rodinách a měly se i v dospělosti kam vracet,“ říká ředitel sdružení Bruno Heider.

Děti patří do rodiny

Obyvatelé Moravskoslezského kraje si z celé republiky berou nejvíce dětí do náhradní rodinné péče. V pěstounské či poručenské péči nyní žije ve zhruba devíti stech rodin téměř čtrnáct set dětí. Jen v loňském roce se podařilo do rodin umístit 227 dětí.

„Největší zájem je o děti do jednoho roku, pokud možno co nejmladší. V poslední době však už rodičům nevadí ani romské či poloromské dítě,“ říká Marie Szymiková, sociální sestra opavského kojeneckého ústavu, který je jedním ze dvou v Moravskoslezském kraji.

„V posledních deseti letech od nás neodešlo žádné dítě do dalšího ústavu. Buď se vrátily zpět do svých rodin, nebo byly svěřeny do péče adoptivních či pěstounských rodičů. Se všemi se několikrát za rok scházíme a máme z toho vždy velkou radost,“ doplňuje. V kraji je celkem třiadvacet zařízení pro výkon pěstounské péče. Město Ostrava je zřizovatelem šesti z nich.

„Pokud není možné, aby dítě vyrůstalo ve vlastní rodině, pak je nejvhodnějším řešením náhradní rodinná péče, osvojení nebo pěstounská péče,“ shodují se odborníci. Jen v Ostravě je nyní 230 rodin, v nichž žije v pěstounské nebo poručenské péči 312 dětí. Dalších zhruba sedm desítek rodin má zažádáno o adopci.

„Dětí svěřených do adopce je ročně v průměru patnáct. Čekací doba je dva až tři roky. Největší pěstounská rodina v Ostravě vychovává devět dětí,“ říká mluvčí magistrátu Andrea Vojkovská. „Rodina - ať už vlastní, nebo náhradní - je pro dítě to nejdůležitější,“ potvrzuje i vedoucí Centra náhradní rodinné péče Fondu ohrožených dětí Jarmila Valoušková, která již léta usiluje o to, aby v dětských domovech vyrůstalo co nejméně dětí.

„Dítě patří do rodiny a najít ji je pro ně největší štěstí,“ tvrdí psycholožka, která je současně předsedkyní Sdružení pěstounů. To sdružuje zhruba sto pěstounských rodin z celého kraje.

Nejkrásnější povolání

Elen Gomolová z Ostravy přijala do péče šest dětí a k tomu se stará o dva vlastní potomky. S nápadem poskytnout domov i dětem z ústavu přišel její manžel. Oba však nikdy nepočítali s tak velkou rodinou. „Zpočátku jsme měli obavy, jak to všechno bude. Pochopila jsem ale, že tyto děti mohu mít stejně ráda jako ty vlastní,“ tvrdí Elen Gomolová. Láska k dětem se jí prý několikanásobně vrací zpět. „Mám to nejkrásnější zaměstnání, které vůbec může být. Pracuji s tím nejcennějším, co na tomto světě je, a to je člověk,“ dodává.