Nejčastěji je možné onemocnění získat v Africe, jihovýchodní Asii, střední a jižní Americe, vzácností ale není ani import z některých evropských zemí. Potvrdil to primář infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě Petr Kűmpel. Ten se dále zmínil, že předejít tomuto onemocnění lze očkováním.

„Očkování proti virové hepatitidě typu A je možné ve všech věkových skupinách, včetně dětí starších jednoho roku,“ uvedl se slovy, že zbytečné je očkování u lidí, kteří prodělali žloutenku A, jelikož toto onemocnění zanechává trvalou imunitu.

„K disposici jsou na našem trhu vakcíny dvou výrobců. Pro děti do patnácti let se podává vakcína se sníženým množstvím virového antigenu. Kromě samostatné vakcíny proti žloutence A je k disposici ještě vakcína kombinovaná, která se užívá k ochraně před žloutenkou A, a současně před žloutenkou B,“ vysvětlil Petr Kűmpel.

Dále dodal, že očkování je indikováno zejména pro cestující do rozvojových zemí se sníženým hygienickým standardem. „Ojedinělé případy žloutenky se ale vyskytují trvale i na našem území. Poslední velká epidemie této nemoci byla u nás v roce 1979, kdy onemocnělo téměř třicet tisíc lidí,“ řekl s tím, že v posledních letech se onemocnění vyskytuje u nás jen sporadicky.

„Na oddělení vídáme do pěti pacientů ročně. Poslední „turistické“ žloutenky A jsme měli z Egypta a Brazílie. Tyto importované žloutenky často probíhají hůře a s větším množstvím komplikací, hojení je zpravidla delší,“ komentoval primář.

Očkování proti žloutence typu A se podle jeho slov provádí celoročně. „Ochranné protilátky se vytvářejí do čtrnácti dnů po první dávce. Poslední možností, jak se včas zabezpečit před dovolenou, jsou tedy dva týdny před odjezdem,“ upozornil Petr Kűmpel.

„Protilátky po jedné dávce vakcíny u většiny lidí významněji klesají po jednom roce, a je proto v případech, kdy máme zájem o dlouhodobější udržení hladiny ochranných protilátek nutné podání druhé dávky vakcíny, a to za šest až dvanáct měsíců. Abyste tomuto onemocnění pokud možno předešli, měli byste se vyvarovat tepelně nezpracovaných kontaminovaných potravin a tekutin, například vody, kostek ledu, jahod nebo zmrzliny. Vedle žloutenky typu A je podle slov primáře poměrně snadné, zejména pak v rozvojových zemích, získat také žloutenku typu E, která se rovněž přenáší vodou a potravinami.“