Opavský azylový dům Samaritán, který je určen výhradně mužům, vede Miloslav Pípal. Ten v těchto prostorách začínal už před jedenácti lety. Tehdy zde sloužil civilní službu, a jelikož se mu zde líbilo, zůstal jako pečovatel. Postupně se vypracoval, vystudoval sociální práci a dnes působí jako ředitel.

Dostanete se mezi ubytované, prohodíte s nimi pár slov, nebo vše řídíte z kanceláře?

Už v době, kdy jsem dělal sociálního pracovníka, jsem byl hodně v kontaktu s lidmi. Zaváděli jsme tady individuální plánování. A i teď se snažím s nimi prohodit alespoň pár slov. Pokud mi to čas dovolí, tak si s nimi sednu. Samozřejmě chodí taky za mnou do kanceláře, takže i tak si spolu popovídáme. Jednou za dva měsíce míváme s uživateli takovou větší poradu. Řídící funkce je opravdu obtížná, a to hlavně v odpovědnosti. Neřídím pouze projekt azylového domu, ale také Dům pro matky s dětmi na Rybářské ulici, a další probační programy a aktivity. Není toho málo.

Jaké jsou klady a zápory vašeho ředitelování?

Kladem je určitě fakt, že člověk má možnost věci ovlivňovat, někam tu práci sociální oblasti směřovat a pomoci lidem bez přístřeší. A zápory? Je toho hodně. Je to práce v oblasti nezisku. Není jednoduché sehnat finance. Takže každý rok bojujeme o přežití, abychom mohli dále fungovat.

Ano, jsme financováni vícezdrojově, takže jednak nějaké prostředky na provoz jsme získali od města v rámci dotačního řízení. Další finance máme z různých ministerstev. V minulých letech jsme také čerpali prostředky z Evropského sociálního fondu. Máme i vlastní zdroje a to třeba z příjmů uživatel, ale to jsou malé částky. Jinak prostě čekáme, až budou vyhlášeny nějaké výzvy z Evropského sociálního fondu.

Pořádáte během roku nějaké akce?

Ano, v průběhu roku probíhají různé volnočasové aktivity. Je tady nabídka kulturních akcí, jako byla třeba v minulém roce akce Happening. Na té jsme spolupracovali s Armádou spásy v kraji a ostravskou charitou. Mezi další akce se řadí pravidelné vánoční setkávání.

Je o tyto aktivity zájem?

Je to různé. Nemůžu říci, že ten zájem je nějak enormní, ale ani malý. Zlatá střední cesta. Není to tak dlouho, co jsme pořádali různé fotbalové turnaje, byl o ně v minulosti dosti velký zájem. Jednou týdně jsme chodili do tělocvičny.

Teď je struktura našich uživatelů trochu jiná, jsou to starší lidé, takže už o tuto konkrétní věc takový zájem není. My ale můžeme lidem nabídnout i aktivity z duchovní oblasti. Je to takové setkání nad Božím slovem. V průměru se ho účastní tak kolem dvaceti lidí.

Zmiňoval jste terénní práci. Co je jejím cílem? Je to nyní v zimě snaha přesvědčit lidi, aby šli do tepla? Nebo jim třeba poskytnete humanitární pomoc – jídlo, oděvy…?

Cílem terénní práce je jednak mapovat současnou situaci, která je tady v rámci Opavy, a jednak také předcházet nějakým krizovým situacím, které jsou spojeny s životem na ulici.

Informujeme lidi bez střechy nad hlavou, že tady je nějaké zařízení, které jim ji může poskytnou. Nutno podotknout, že se mezi těmito lidmi objevují stále noví, kteří buďto nemají až tak komplexní informace, nebo je mají částečně zkreslené.

Co se pak týče konkrétní pomoci v zimě, tak při našich výjezdech lidem nabízíme teplé kafe, aby se trochu zahřáli, nebo něco k snědku. Z pohledu zdravotnického je někdy nutné přivolat lékařskou pomoc. Nejednou se nám stalo, že jsme v nějaké lokalitě objevili člověka, který na tom nebyl zrovna zdravotně nejlépe.

Během naší návštěvy s lidmi mluvíme o tom, co je trápí, ale že bychom je přímo přesvědčovali?

Nabízíme jim nejrůznější alternativy. Záleží na nich, jak se rozhodnou. Velkou výhodou je, že s terénním pracovníkem chodí i zaměstnanci ze sociální sféry. Je to výhoda, protože ten člověk už pak ví, koho potká v kanceláři na zařízení, který sociální pracovník s ním bude mluvit. Je to takové zprostředkování kontaktu. Mnohdy už mají právě tito lidé z různých institucí obavy, jak to bude, kdo tam bude…

Říkal jste, že toto zařízení je určeno mužům. Jaký je tady věkový průměr?

Jsme určeni od osmnácti let výše. Horní hranice není stanovena. Co se týká věkového průměru, řekl bych, že ten se teď pohybuje kolem těch dvaačtyřiceti let. Nejstaršímu uživateli, kterého tady máme, je pětašedesát.

Nabízíte kromě ubytování v azylovém domě i jiné služby?

Poskytujeme tři služby. Azylový dům a noclehárna jsou určeny pro muže a denní centrum, to je určeno mužům i ženám. Pak pod nás spadá i dům pro matky s dětmi.

Jak je to s poplatky?

Co se týká azylového domu, tak tam je to odstupňováno podle výše příjmu. Takže ta částka tam činí padesát korun za celodenní stravu a pětašedesát korun za ubytování. Co se týče noclehárny, tam je poplatek pětatřicet korun za noc. V rámci toho je jedno jídlo. Noclehárna je určena pouze k přespání. Uživatel přijde, dostane základní hygienické potřeby, povlečení a podobně. Má možnost využít sociálního zařízení.

Poslední služba, takzvané denní centrum, není nijak zpoplatněno. V rámci denního centra je možnost získat zdarma jednu polévku, dále je tam k dispozici čaj. Pokud mají lidé zájem, mohou za drobný poplatek získat namazaný chleba. Konkrétně se jedná o korunu za chleba. Mohou se také osprchovat. V rámci těchto služeb je poskytováno zdarma i základní poradenství.

Máte tady plno po celý rok?

Plno po celý rok nemáme. Záleží hodně na období, jestli je zima nebo léto, s tím, že jsme na pětaosmdesát procent vytíženi jakoby celoročně. V zimě býváme přeplněni Teď momentálně jsme plní na všech těch službách. V létě tu bývá trochu méně lidí.

V případě, že máte v zimě plno, míváte přistýlky?

Na noclehárně máme 3 přistýlky, bereme až do počtu 18 lidí. Ve chvíli, když už i tato kapacita je nedostačující, tak nabízíme pobyt na tzv. nočním centru. To znamená, že v případě, že by se na uživatele nedostalo, tak je přijat do jídelny. Tam může v teple posedět až do rána. Nádraží bývají zavřená, tak lidé nemají kam jít.

Kolik lůžek mají pokoje?

Azylový dům má dvě patra. V prvním patře máme tří až čtyřlůžkové pokoje. Sociální zařízení je společné na patře. Ve druhém patře máme dvoulůžkové pokoje a sociální zařízení je přímo na pokoji. Ve chvíli, kdy se uvolní dvoulůžkové pokoje, tak je nabízíme uživatelům. Přednostně jej mohou získat ti, kteří jsou zaměstnáni nebo jsou víc aktivní právě v této oblasti.

Jaká jsou pravidla, která musí lidé dodržovat?

Pravidla tady samozřejmě máme stanovená. Každá ze tří služeb má svá. Takovým nejzákladnějším pravidlem je zákaz vstupu s více než jedním promile alkoholu. Pokud je člověk opilý, tak může být agresivní.

Někdy je období, kdy je to dost porušováno, někdy je období, kdy je to klidnější. Je to složitější, je to o individuálních lidech. Na azylovém domě je předpoklad, že uživatel má zájem spolupracovat a také, že má jak uhradit sociální službu.

Máte tady vesměs pořád stejné osazenstvo? Nebo se to hodně mění?

Mění se to. Teď za poslední dva roky se to hodně prostřídalo. Jsou tady i lidé, kteří tu jsou delší dobu, ale střídá se to.

Chodí tady za lidmi lékař?

Ne, oni chodí k lékaři sami. Snažíme se jim lékaře zprostředkovat. Máme domluvené lékaře, kde víme, že můžeme lidi poslat.

Co je hlavní příčinou toho, že se lidé dostanou tady k vám?

Příčin je více. Bývá to o tom, že lidé nemají zaměstnání, nemají příjem a v důsledku toho nemají jak zaplatit nájem, ztrácí bydlení….Měli jsme tady případ, že se lidé rozvedli, muž neměl kam jít, a tak skončil na ulici. Pak se k tomu přidružují i další problémy. Člověk se dostane na ulici do nějaké party, nedokáže situaci optimálním způsobem zvládnout, někdy se k tomu připojí i alkohol.

Už se někomu za tu dobu co tady působíte podařilo vrátit do běžného života?

Ano, podařilo. Evidujeme pár případů, kdy se lidem podařilo začlenit zpět a fungují v běžné společnosti. Ono je potřeba ty kroky vidět i v jiných oblastech, třeba v tom, že se člověk o sebe více stará.

Je azylový dům spíše záchrana, nebo odrazový můstek?

Spíše je to šance se dostat dál.

Jak se chovat v případě, že potkáme člověka bez střechy nad hlavou, který po nás žádá nějaký finanční příspěvek?

Stává se, že ti lidé chtějí finanční prostředky. Nedoporučuji dávat peníze, ale spíše koupit konkrétní věc, třeba jídlo. Protože pak to končí třeba tak, že si koupí nějaké víno…

Kolik je podle vašich informací v Opavě lidí bez střechy nad hlavou?

V naší databázi evidujeme kolem 1 100 lidí, kteří prošli azylovým domem, z toho větší část jsou lidé z okresu Opava. V současné době náš terénní pracovník ví o přibližně 40 lidech, kteří jsou na ulici. K tomuto číslu můžeme připočítat kapacity našich služeb, které poskytujeme a dostáváme se na počet kolem 130 osob, o kterých víme. Je ovšem potřeba si uvědomit, že se jedná o odhady, neboť sčítání lidí na ulici není vůbec jednoduchou záležitostí.

Evidujete více mužů nebo žen?

Vzhledem k tomu, že jsme azylovým dům pro muže, tak evidujeme více mužů. Obecně můžeme říci, že má tato problematika u žen skrytý charakter. Neznamená to ovšem, že by žen bez přístřeší bylo méně než mužů. Pokud bych to měl vyjádřit v procentech, tak podle našich statistik se jedná o 20 % z kontaktů, které jsme měli. Je potřeba mít ale na mysli, že naše zařízení je primárně určené pro muže.

Kde se mohou s případnou žádostí o ubytování obrátit opavské ženy bez domova?

Ženy bez přístřeší se mohou obrátit na naše zařízení a sociální pracovníci jim ochotně zprostředkují kontakt na azylový dům, popřípadě ubytovnu. Nejbližší azylové domy pro ženy jsou v Krnově nebo Ostravě.