A měl k tomu skutečně důvod. Hráz rybníka, který prakticky od druhé světové války nezaznamenal žádný zásadní zásah, už netěsnila a voda prosakovala ven.

„O rybník se mnoho let nikdo nestaral. Všichni předchozí majitelé ho jen využívali. Národní památkový ústav ho má ve vlastnictví od roku 2005 a nyní zajišťuje jeho opravu. Nechali jsme udělat výzkumné vrty a statické posouzení hráze,“ řekla tehdy správkyně raduňského zámku Eva Kolářová o stavbě, která vznikla na konci 19. století v rámci poslední romantizující přestavby zámku a jeho okolí.

S nápravou se začalo prakticky okamžitě. „Hráz rybníka jsme přibližně v délce čtrnácti metrů injektovali a armovali, a tak ji znovu utěsnili. Zákrok to byl určitě správný, problém s prosakováním už zde není,“ popsala první kroky Kolářová.

Tím ale záchranné práce na rybníku neskončily. Ještě do konce tohoto roku chtějí rybník vypustit a odbagrovat z něj nejen nánosy bahna, ale odstranit napadané stromy a větve. To se sice plánovalo už zjara, ale také zde chyběly potřebné prostředky.

Dalším krokem bude ošetřit břehy, které jsou také často na hranici životnosti. V následujícím roce pak plánuje správa zámku připravit projekt a pokusit se získat potřebné peníze na pokračovaní zásahů do rybníka.

„Rádi bychom ryník revitalizovali jako celek. A to včetně jeho okolí. Rádi bychom také postavili nové ostrůvky, dali nový povrch cestám v jeho okolí, omladili a doplnili zeleň. Prostě uvedli toto kouzelné místo do podoby, jakou mělo po svém vzniku,“ uvedla ještě Eva Kolářová s tím, že do budoucna by se na rybník mohly opět vrátit lodičky, a návštěvníkům zámku tak bude nabídnuta možnost projet se po rybníku, a také odpočinout na nově zrekonstruovaných ostrůvcích.

Martin Kůs