S mužem, známým svého otce, se tehdy patnáctiletý chlapec ze Žimrovic seznámil asi před čtyřmi lety. Tehdy ho zaujal jeho zájem o motorky. Později, když ho navštívil v jeho opavském bytě, našli další společný zájem – terarijní zvířata, která choval.

Nikdo tehdy netušil, že tak začal vztah chlapce a muže, který za několik let skončí společným pokusem o sebevraždu. Když se ze synova telefonu dozvěděla, že je někde v lese mezi Žimrovicemi a Benkovicemi, zavolala ve strachu o jeho život policisty. Ti začali chlapce hledat.

Mezitím ale začal hořet včelín. Chlapce začala současně hledat jak jeho matka, tak babička a také strýc. „Hledali jsme ho v lese, ale protože on mluvil do telefonu o myslivecké posedu, hledali jsme ho jinde. Pak jsme zjistili, že hoří včelín, a šli jsme tam,“ říká babička chlapce.

Od hasičů se ale údajně dozvěděli, že ve včelíně nikdo nebyl. Ale jak se ukázalo, oba v dřevěné chatce na okraji lesa skutečně před tím byli. Když ale začalo hořet, podařilo se jim před plameny utéct oknem. Za cenu popálenin.

Chlapec se následně na ostravském popáleninovém centru léčil tři týdny, muž, jehož role v celém případu byla v tu dobu nejasná, dva měsíce. Hned po požáru se totiž říkalo, že muž mohl chlapce k sebevraždě navádět, že ho měl ve své psychické moci. Nasvědčovaly tomu údajně změny v chování kluka, který se uzavřel do sebe, přestal komunikovat.

Že je něco špatně, tušila i matka. Vztah syna a dospělého muže se jí nelíbil, zvláště pak, když postřehla jejich až něžné doteky a držení za ruce. V pátek ráno se vydala do Opavy a hledala pomoc u odborníků. Dozvěděla se prý jen, že muži lze zakázat kontakt s jejím synem jen soudně, a bylo jí doporučeno kontaktovat Fond ohrožených dětí.

Paradoxně si domluvila sezení u psychologa, ale až na pondělí dalšího týdne. Mezitím ale věci vzaly úplně jiný směr. Policisté věc vyšetřovali dva měsíce. Pak ji ale překvapivě odložili. Podle tiskového mluvčího René Černohorského se neprokázalo u muže žádné protizákonné jednání. Ani navádění k sebevraždě.

A kde není pachatel, není koho obvinit. Záhadou ale zůstalo, proč na černo postavená chatka, jejíž majitel zůstal neznámý, shořela. „Podle šetření policie jde o nešťastnou náhodu. Nepodařilo se totiž prokázat úmyslné zapálení,“ doplnil ještě Černohorský.

Dnes už jen pozvolna zarůstající spáleniště němě vypovídá, jak malý krůček tehdy chyběl k dvojnásobné lidské tragédii.