Z návyku se přitom údajně už jednou dostal. K jeho návratu do víru narkomanie však podle jeho slov výrazně přispělo počasí tohoto léta.

„Město bylo pořád vylidněné, protože stále pršelo. Neumím úplně popsat ten pocit, ale dá se to srovnat zhruba s tím, jako když se v hororu někdo najednou ocitne v hrůzostrašném opuštěném domě. Den po dni jsem se cítil sám a děsilo mě to,“ vzpomíná Lukáš.

Pocit ho prý dováděl k šílenství a byl jedním z hlavních motivů, proč sáhl znovu po drogách. Už čtyři měsíce byl přitom čistý. „Lidi se mě teď ptají, co dělám, a já jim odpovídám, že ostudu. Myslím to ale úplně vážně. Sem tam si něco šňupnu a moje další osudy pak vím až z vyprávění jiných lidí, kteří byli u toho.

Nechci se pořád vymlouvat na to počasí, ale fakt za to může právě ono,“ postěžuje si očividně roztěkaný muž.

Pracoval údajně načerno na opravách a stavbách střech. Pro klima, panující na počátku léta, však tyto práce nemohly pokračovat a Lukáš se nudil. Všechno se sečetlo a on znal jen jedinou cestu z deprese.

Kudy povede jeho život dál, to zatím ještě neví. Nevylučuje, že se ze závislosti na drogách znovu dostane, ale přiznává, že to bude ještě těžší než poprvé. „Teď už vím, že jen být čistý nestačí. Chce to mít i kliku. Musím mít nějaké zázemí, podporu v lidech, trvalou práci a duševní klid. Jinak je zbytečné s drogami končit, protože bych byl do dvou dnů zpátky tam, kde jsem teď,“ uzavírá Lukáš své vyprávění.