V řeči čísel je Opava bezpečná

V budově Policie České republiky na Vaškově náměstí nás vítá Martin Kudela, vedoucí obvodního oddělení. Hovoří s námi o zmíněné problematice v našem městě.

„Opava není tak nebezpečná, jak se říká. Zatěžuje ji nejvíce bagatelní trestná činnost,“ vysvětluje nám a pokračuje: „Násilných činů je tady minimálně a drogová problematika také není nějak výrazná, už jen proto, že zde máme jeden z nejlepších toxi-týmů v republice.“

Statistiky zásahů policie za minulý rok dávají Martinu Kudelovi za pravdu. Ty jsou každoročně na podobné úrovni. Přímo v Opavě došlo např. vloni ke zhruba čtrnácti stům trestných činů a sedmnácti stům přestupků. To je lepší průměr, dalo by se říci.

U trestných činů se navíc jedná skutečně z valné části o obecnou kriminalitu a nikoli závažnější trestnou činnost. Policie má město rozděleno do čtyř sektorů a nejvíce z nich je kriminalitou zatížen úsek mezi ulicemi Krnovskou a Hradeckou.

Ať si mě mlátí, mně už je to jedno

Někteří Opavané však ze své zkušenosti hovoří o slezské metropoli jako o Divokém západě. O své zkušenosti se s námi podělil Michael Lejdek, mladý muž, který tady žije necelých pět let.

„Před časem mě v parku pod Ptačím vrchem přepadla a okradla skupina Romů. Zmlátili mě do krve a ze mě se stal na měsíc v duchu sympatizant skinů. Ale jen do té doby, než mě právě po měsíci napadli bezdůvodně před svatou Hedvikou pro změnu holé lebky. Ti mě zřídili ještě víc,“ svěřuje se a odevzdaně dodává:

„Teď bych asi měl fandit opavským anarchistům, ale bojím se, že by mě po měsíci zbili zase oni. Už mi to začíná být jedno. Tohle město je plné rváčů. Ať si mě mlátí, jestli jim to řeší nějaké mindráky.“

A takových příběhů nalézáme mezi obyvateli více. Zejména starší generace takřka jednohlasně považují za nebezpečné zdejší parky. O čtvrti Kateřinky jsme se pak doslechli dokonce přezdívku „opavský Bronx“.

Lidé považují policii za odchytovou službu

Je nutné přiznat, že policisté nemohou být všude. Často se musejí vydávat na zavolání občanů za naprosto nesmyslnými a někdy až kuriózními případy. Nemohou tedy pochopitelně kolikrát být tam, kde by jich bylo zapotřebí více.

Nedávno musely vyrážet hlídky např. na volání občanů, že jim před domem leží pes s pochroumanou nohou, nebo že po silnici jde páv. Jiný příklad lidské nepochopitelnosti se skrývá u dvou rodičů a jejich ohlášení ztraceného dítěte. Na otázku, zda se ho pokusili kontaktovat, odpověděli záporně, neboť nemají na mobilu kredit. Policii tedy chtěli použít pouze jako veřejný telefon zdarma.

A ani sami policisté nezažívají vždy hladké služby. Vyprávět by mohl strážník, kterého při kontrole raduňského zámku před léty kousl netopýr a kolegové mu dodnes neřeknou jinak než Batman.