Případů byste u nás našli celou řadu. Také v opavském či melčském dětském domově vědí o této problematice své. Právě v Melči nám o jednom takovém vyprávěli. S ohledem na přání a povinnost dětského domova nebudeme zveřejňovat jméno dotyčné a osmnáctileté smutné hrdince tohoto příběhu říkejme třeba Jana.

Když přišel čas na to, aby opustila prostory domova, měla našetřenou určitou částku, kterou získala v rámci speciálního projektu a hodlala ji investovat do svého budoucího života. Vyskytl se však jeden háček. Aniž by cokoliv tušila, dlužila za odpad. Dlužnou sumu za ni třeba i v útlém věku jako zákonní zástupci neplatili její rodiče, jenže na to se v mnoha městech nehledí.

Jakmile tedy Jana přestala být chovankyní Dětského domova v Melči, přišla na její bankovní účet exekuce. Částka se mohla pohybovat v rozmezí od dvou do tří tisíc, ale u člověka, který si musí vystačit s málem, většinou ještě ani nemá práci, jde o docela slušné peníze. Hlavně když o ně přišel neprávem.

„Takové případy se u nás bohužel objevují. Nejhorší je, že děti se proti tomu nemohou nijak bránit," přiznala ředitelka melčského dětského domova Jiřina Moudrová.

Vyhláška týkající se komunálního odpadu je v kompetenci jednotlivých měst. Je tedy čistě na nich, zda peníze budou po dětech z dětských domovů vymáhat. Na mnoha místech se poskytují tzv. úlevy. „U nás v domově jsou děti z celého Moravskoslezského kraje. Komunikujeme s jednotlivými městy. Různí se to. Například v Krnově, Šumperku nebo Karviné se k těmto úlevám uchylují," vysvětlovala zástupkyně ředitele opavského dětského domova Dana Klímová.

Zajímavostí je, že Opava žádnou úlevu neposkytuje. S opavským odborem sociálních věcí se sice vedla určitá jednání, která by to měla změnit, avšak celá záležitost se nakonec vyřešila tak trochu sama.

„Během toho, co jsme s příslušným odborem diskutovali o možnosti úlev, odsouhlasila se novela zákona o místních poplatcích. Ta ustanovuje to, že tyto úlevy budou od příštího roku poskytovány automaticky," poznamenala ještě Dana Klímová a jedním dechem dodala: „S opavskou radnicí jsme se proto domluvili, že do konce letošního prosince všechno necháme při starém. Pak se vše stejně změní na celorepublikové úrovni."

Novela je obrovským zadostiučiněním. Nelze přece zpětně vymáhat peníze po dítěti, za něhož rodiče pravidelně neplatili komunální odpad v době, kdy mu bylo třeba pět let.

„Předchozí zákon byl nelogický. Děti to nemohly nijak ovlivnit. Musím však podotknout, že existují určité podmínky. Když chovanec dětského domova bude žádat o úlevu, musí být v domově minimálně dvanáct měsíců. Jinak na to nemá nárok," doplnila ještě zástupkyně ředitele opavského dětského domova.

POZNÁMKA: Pročpak, děti, neplatíte za odpady?

Když jsem se před nedávnem trochu více ponořil do problematiky, která souvisela s poplatky za komunální odpad a dětmi z dětských domovů, nestačil jsem se divit, že současný systém dokáže doslova sedřít z kůže i osmnáctileté děti, jež vyjdou z domova a ze dne na den se musí naučit žít samy za sebe. Místo toho, aby se jim podala pomocná ruka, dostanou lepanec do zátylku.

Moc živě si pamatuji na mého kamaráda Jirku, který z opavského dětského domova odešel v osmnácti letech. Měl našetřeny peníze, rok dopředu zaplacený nájem v jedné garsonce v ulici Na Valech, jenže nemohl narazit na práci. Vyučil se jako kuchař, ale bez potřebné praxe ho nikde nevzali.

Když si chtěl praxi dodělat na jeho bývalé škole, zjistil, že za to musí zaplatit. A sice penězi, které neměl. Ze začarovaného kruhu zvolil asi jedinou myslitelnou cestu. Vydal se do zahraničí. Děti z „děcáků" zkrátka mají osud už tak pohnutý, a aby jako bonus ještě podruhé v životě dopláceli na své rodiče, to už je trochu silná káva. Nechápu, že novela, která měla úlevy zautomatizovat, nevstoupila v platnost podstatně dříve.

Chápu, že dlužné částky se musí z něčeho uhradit, ale vykořisťovat děti, jež k dluhům přišly jako slepí k houslím… Bohužel se jedná o praktiky založené na čirém alibismu.

Petr Dušek