Kaple má velkou poutní tradici. Lidé k ní až do konce 18. století v červnu pravidelně přicházeli nejenom z místní obce, ale i z obcí Lublice, Kružberk, Svatoňovice, Čermné, Moravice a Radkov. Modlili se u ní a prosili o pomoc v nouzi a proti přírodním i zdravotním katastrofám.

close Současná podoba Kaple čtrnácti svatých pomocníků v nouzi. info Zdroj: Archiv spolku Zálužná zoom_in A protože byla postavená na významné zemské cestě, stavěli u ní též obchodníci, formani, lidé hledající službu i poutníci k dalším církevním místům, například v Hrabyni nebo v Krnově. Kaple zažila i příchody vojáků, kteří si u ní vyprošovali štěstí před bitvami u Guntramovic a Domašova.

Procesí upadalo během reforem

Císař Josef II. svým patentem zakázal velká procesí, která vždy několik dní zdržovala účastníky od běžné práce a reforma postihla i starotěchanovickou kapli, jejíž poutní význam postupně upadal.

Zvrat přinesl počátek 19. století po obrovských opakovaných povodních, které zničily domy i úrodu a mnoho lidí připravily o život. K nim se přidalo chladno, vichřice a Slezsko zažilo hladomor.

Pod tíhou běsnění živlů se lidé znovu začali obracet k duchovní pomoci. V roce 1830 obnovili procesí ke kapli a vzkříšená tradice pokračovala až do konce druhé světové války.

Nová silniční sít z přelomu 19. a 20. století na sebe vzala všechny dosavadní povinnosti staré zemské cesty přes Nickelsberg, ale kaple do zapomenutí neupadla. Modernizací Jánských Koupelí vedla jedna vycházková trasa pro lázeňské klienty po cestě s lavičkami k altánku a od něj po východním svahu Nickelsbergu až ke kapli.

close Torzo kaple ve druhé polovině 20. století. info Zdroj: Lesy ČR zoom_in Cestu lemovaly obrazy světců, z nichž se některé dochovaly až do poloviny 20. století. Idylka trvala do roku 1940, kdy Němci udělali z lázní zajatecký tábor. Ke kapli pak už zase chodila jen procesí. Období její devastace trvalo přes šedesát let. Nové osídlence už stařičká kaple v podstatě vůbec nezajímala a nestál o ni ani vlastník, kterým byl stát. stát.

Exteriér i interiér byl ponechaný na zvůli zubu času i vandalů, což se zákonitě projevilo. Střecha včetně štítu s nikou se zřítila a ve druhé polovině minulého století padla k zemi i část kamenné klenby. Stát zůstaly jen obvodové zdi a do torza někdo umístil kříž z ohořelého dřeva.

Osud kaple otočili k lepšímu až lesníci

Její úpadek trval do roku 2008, kdy se vítkovští lesáci rozhodli kapli obnovit. Odkoupili ji i s pozemkem a nechali zhotovit projekt rekonstrukce. Byl natolik dokonalý, že autorům vynesl čestné uznání Olbrichovy ceny. Před deseti lety se kaple dočkala kompletní opravy

Zachráněný objekt měl po stavebních pracích břidlicovou střechu a nový štít s nikou, kované mříže ve vstupu a znovu bylo vybudované prostranství se starými lipami. Kaple opět stojí v celé své kráse a čeká na své nové využití.