Otázka zní, zdali je plnění tohoto přání vhodné, či nikoli. K úterku 22. prosince je v útulku jedenatřicet psů, kteří zde našli svůj dočasný domov. Ovšem tento počet je pochopitelně pohyblivý.

Jejich opatrovateli jsou tři zaměstnanci, kteří se starají o chod útulku. S jejich laskavým svolením jsme si mohli dotyčný areál projít a blíže se seznámit s tamním prostředím.

Psi bez svého pána trpí

Volné výběhy jsou po obvodu rámovány samostatnými kotci. Jejich obyvatelé si nás zprvu podezřívavě měří, ale po chvíli už všude zní vzrušený štěkot. Jen pár němých tváří zůstává skutečně němých. Z pohledu jim lze vyčíst strach a nedůvěru.

Jak nám později vysvětluje Ilona Drešlová z odboru životního prostředí magistrátu, není to způsobeno předchozím fyzickým týráním zvířete, nýbrž psychickou zátěží a stresem ze ztráty jeho původního majitele. Pes bývá totiž tak fixován na svého pána, že když se odloučí, cítí se vyděšený a zmatený.

Ostatně psů, kteří jsou doma týráni, podstatně ubylo. A pokud k němu dojde, jsou lidé v okolí natolik vnímaví, že to ohlásí a nenechají jej trápit. Také pokud se v dnešní době pes zaběhne, nečekají lidé nečinně na jeho návrat a oznámí to městské policii.

Strach o sedačku: pes do útulku

Jak to ale vypadá kolem nadcházejících vánočních svátků? Potvrdila se nám domněnka, že před Vánoci dochází k nárůstu nedobrovolných obyvatel útulku.

Jak jsme se doslechli, příčinou může být například obměna vybavení bytu, tj. třeba strach o novou, drahou sedačku, která by nemusela uniknout zájmu nejlepšího přítele člověka. Dalším důvodem by také mohlo být potrestání dítěte za špatné známky ve škole nebo špatné chování tím, že se mu odebere jeho čtyřnohý kamarád.

Ironií je, že více potrestán je ten, kdo za nic nemůže.

Alespoň se dá naštěstí říci, že pes jako vánoční dárek je jevem řídkým a lidé mají díky bohu dostatek zdravého rozumu, aby jej nepořizovali blízkým jako překvapení. A když se někdo takový přece jen najde? K tomu Ilona Drešlová dodává: „Kdo to chce udělat, tomu to jednoduše rozmluvíme.“

Tomáš Pustka, Marek Strmiska