Operace, která byla zahájena v předvečer útoku na srdce Německa město Berlín, měla dva vojenské cíle. Prvním bylo osvobození průmyslového centra Ostravy a druhým eliminace možnosti přesunu německých jednotek právě k obraně Berlína.

Vlastní boje na Opavsku začaly 15. března v 10 hodin mohutnou dělostřeleckou přípravou. Poté z polského území zaútočily bojové jednotky a v oblasti Rohov – Krzyzanowice prolomily německou obrannou linii. Přesto Němci nemínili své pozice opustit.

O tom, jak těžké boje byly, svědčí třeba to, že Opava byla osvobozena až 22. dubna. Poté útoky změnily směr a otočily se východním směrem na Ostravu. 29. dubna se fronta posunula na předměstí a 30. dubna odpoledne vstoupili první osvobozenečtí vojáci do vlastní Ostravy.

Není bez zajímavosti, že díky tomu, že Ostravan Miloš Sýkora přerušil vedení k náložím, a tak zachránil most přes řeku Ostravici, se vojska dostala celkem rychle do centra města. Po osvobození Ostravy se fronta znovu otočila do jižního směru a postupně byla osvobozována města Fulnek, Nový Jičín, Olomouc a další.

Úspěch Ostravsko-opavské operace byl ale provázen tisícovkami padlých. Na 13 tisíc jmen padlých sovětských a československých vojáků a také umučených a zabitých obyvatel severní Moravy a Slezska je dnes umístěno na zdi pietního hřbitova Památníku druhé světové války v Hrabyni, který od roku 1970 stojí v místech nejtvrdších bojů roku 1945.

Podle seriózních odhadů jen osvobozovací boje na Opavsku a Ostravsku stály život na dvacet tisíc vojáků sovětské armády (jménem je známo jen sedm tisíc z nich), tisícovky příslušníků československé brigády, ale i těch, kteří ač Slezané, museli pro svůj německý původ narukovat do uniforem wehrmachtu.

Mužů v šedých uniformách bylo zabito nebo zajato na sedmdesát tisíc.