Zájemců o jeho výklad citlivé kapitoly české historie bylo tolik, že kapacita Schösslerova salonku nestačila pojmout všechny posluchače a někteří museli přes hodinu dlouhou přednášku absolvovat ve stoje.

„Ve svém přístupu kombinuji znalosti z etnologie a historie. Přiznávám, že mé názory bývají považovány za kontroverzní, nicméně držím se skutečnosti. Nejsem popová hvězda, abych potřeboval být populární," představil se Jan Rychlík před opavským publikem.

Akademik, jehož domovskou půdou je Univerzita Karlova, věnoval značnou část přednášky důležitým skutečnostem, které provázely období po skončení druhé světové války.

Zmínil například amnestijní vyhlášky, které se týkaly válečného období, ale také dalšího půlroku po válce. „To zapříčinilo, že i ten nevelký počet uvězněných za zločiny provázející vysidlování, byl propuštěn," řekl Rychlík.

Na závěr nastínil i vlastní stanovisko na celou problematiku. „Dlouho jsem nad tím dumal a momentálně jsem přesvědčen, že dle tehdy platných zákonů měli být potrestáni viníci a soužití s německou částí by bylo možné. I když by složky zajišťující pořádek vykonávaly nepopulární práci," dodal Rychlík.

V publiku by našel své zastánce i odpůrce. Obecně na přednášku přišli starší lidé, byli však i výjimky. Mezi těmi byl i sedmadvacetiletý Marcel Schuster. „Jsem potomek sudetských Němců, a tak se mě tato tematika nepřímo týká. Zajímají mě různé úhly pohledu a v tomto případě šlo o výbornou přednášku.

Až tedy na konec, který se moderátorsky nepodařilo zvládnout, a rozběhla se hádka. To už jsem raději odešel," komentuje akci Schuster.

POZNÁMKA Pavla Kubného: Bič, na něm cé

Scénkou s přivázaným písmenem C na konci biče reagoval Vlasta Burian na obsazení českého území na začátku druhé světové války. Pomyslný bič na Němce v českých rukou se ale projevil hlavně po skončení války.

Pro člověka, který nezažil atmosféru této éry a většinu dosavadního života prožil v komfortním dostatku mírové doby, je celkem snadné filozofovat nad konceptem kolektivní viny, v tomto případě té německé. Lze asi jediné. Informovat se, diskutovat a především čerpat z důvěryhodných zdrojů.

Ochota připustit si některá fakta týkající se vysídlení německé části populace se ale vytrácí. Takzvané Benešovy dekrety sice ve zjednodušené formě posloužily jako populistická zbraň v rámci diskuze kandidátů na prezidenta, nicméně mezi lidmi je toto téma u ledu.

Projevilo se to i na přednášce Jana Rychlíka.

Když jeden z předních odborníků zmiňoval extrémní projev tzv. divoké části odsunu, Němce zavražděné a hozené v Ústí nad Labem do řeky, z publika se ozvalo: „Nic takového se nestalo."

Mám pocit, že až nebezpečně velkému počtu dnešních Čechů vyhovuje zastávat pozici ublíženého národa. Nadneseně: Britové nás zaprodali, Němci nás obsadili, Rusové okupovali, pravdoláskaři zbavili svépravnosti, apod. Vyplývá mi z toho jediné, dnešní Čech by se tehdy zachoval podobně.