Kdy vás napadlo, že chcete být právě chirurgem?

Možná tomu nebudete věřit, ale už v dětském věku a nikdy jsem o žádné jiné profesi neuvažoval. Vlastně chvíli ano. Pod vlivem televizního seriálu Daktari jsem chtěl být veterinářem, což mě ale poměrně brzy přešlo. To když jsem si uvědomil, že naše veterina není o lvech, tygrech a opičkách, ale především o slepicích, prasatech a kravách.

Motivaci k chirurgii jste zdědil po předcích?

To ani ne. Otec byl sice lékařem, ale praktickým, ale můj chirurgický zápal bral jako fakt. Maminka učila ve škole a z její strany byli mezi příbuznými zase samí hudebníci. Otec měl výtvarný talent, který po něm možná podědila má dcera. Maluje docela hezky a má ráda zvířata. Syna však zdravotnictví začíná docela zajímat a možná půjde v mých stopách.

Tak z koho jste si vzal vzor vy?

Dobře zamaskovaný primář Peteja (první zprava ) při práci.Musím přiznat, že jsem si na vzory nikdy nepotrpěl. Pokud si vytyčím zásadní cíl, nenechávám se ovlivňovat okolím. Rychle se samostatně rozhodovat je ostatně pro chirurgii dost podstatné.

Prošel jste si několika nemocnicemi. Proč jste zamířil do Opavy?

Byl jsem oslovený ředitelem Slezské nemocnice, který mne pozval na konkurz a ten jsem vyhrál. Přiznávám, že jsem toho o opavské nemocnici v době, o které je řeč, zase tak moc nevěděl. Něco jsem si našel na internetu a trochu jsem znal některé lékaře, ale moc zásadních informací to nebylo.

Tím chcete říci, že jste šel v podstatě naslepo?

Tak nějak, ale ne úplně. Už před svým nástupem jsem ve Fakultní nemocnici Ostrava slyšel, že Slezská nemocnice má velký potenciál, a to byl rozhodně velký stimul, abych primariát vzal. Jak jsem následně zjistil, nebyly to plané řeči. Skutečně ho má a já se ho snažím využít. Má rovněž příjemně domáčtější prostředí a výraznější entuziasmus lékařů i zdravotníků pro novinky, který mne mile překvapil.

Nastupoval jste s vizí o rozvoji miniinvazivní chirurgie, onkochirurgie a též o návrat cévní operativy. Je něco z toho už reálné?

Samozřejmě. Cévní výkony máme s pojišťovnami nasmlouvané a první operace se už uskutečnily. Koncem července jsme provedli historicky první operaci břišní aorty v Opavě. Problém byl totiž v tom, že nemocnice dosud neměla cévního chirurga a moc mne potěšil zájem o tento obor mezi místními chirurgy.

Takže oprávněně doufám, že si vychovám dobré následovníky. V rámci miniinvazivní chirurgie jsme opakovaně uskutečnili laparoskopické odstranění žaludku napadeného rakovinou. Tyto operace se v Opavě touto metodou zatím neprováděly a stejnou metodou jsme odstranili rakovinový nádor jater. Podařilo se nám též navýšit laparoskopické operace střev.

Na tak krátkou dobu úctyhodný výčet. Máte ještě další vize?

Mám. Rád bych v opavské nemocnici zřídil kýlní centrum k řešení všech druhů kýl.

O kýlách se nadneseně traduje, že je operuje vrátný ve výtahu.

To je vyloženě scestný názor. Kýla může znamenat i velmi vážné onemocnění a při uskřinutí může jít v extrému až o život. Malá kýla určitě velký problém není, ale ta obrovská už ano a některé operace pak trvají až několik hodin.

Pro léčení nádorů je zřejmě důležitá spolupráce odborníků.

Je hodně důležitá a právě ve Slezské nemocnici dokonale funguje, což je výborné. Umožňuje rozšiřovat operativu a o to přece jde. Tak by to mělo vypadat ve všech nemocnicích. Pacienti

ze spádové oblasti, dříve odesílaní na pracoviště vyššího typu, teď mohou být komplexně léčeni přímo ve své opavské nemocnici. Chirurgii má až na vyložené drobnosti vybavenou až nadstandardně, tedy kromě radioterapie, která tu není a asi ani nebude. Vyloženě nutná není, protože v případě potřeby spolupracujeme s nedalekou onkologickou klinikou Fakultní nemocnice Ostrava, která ji má.

Rodina je u Matúše Peteji na prvním místě.

Rodina je u Matúše Peteji na prvním místě. Autor: archiv Matúše Peteji

Znamená to, že v Opavě míníte zůstat?

Když někam přijdu, tak pokaždé s úmyslem zůstat. Všechno pak záleží na okolnostech. Zkušenosti z předchozích pracovišť jsou pro mne přínosné a v každé nemocnici, ve které jsem působil, jsem se něco naučil.

Což zahrnuje i vzpomínky na různé případy…

Sotva někdy zapomenu na známou srážku dvou ostravských tramvají, kdy jsem vůbec poprvé zažil spuštění traumatologického plánu. Nejblíže srážce byla fakultní nemocnice, kam vozili zraněné, a když už měla plno, skončili další u nás v městské nemocnici . Pamatuji si na těhotnou ženu, kterou přivezli s tyčí zapíchnutou do hrudníku.

Naštěstí to s ní nakonec dopadlo dobře. Když brzy nato spadl ve Studénce most na vlak, byl jsem zrovna na dovolené, takže mě další traumatologický plán minul. Nejkurióznější případy jsem zažíval do loňska, kdy jsem externě jezdil pro ostravské báňské záchranáře. K jednomu zraněnému mě dokonce v nízkém a úzkém otvoru šachty museli tahat na gumě a řeknu vám, byla to přímo klaustrofobická lahůdka.

Jaký jste šéf, lékař, manžel a otec?

Jako šéf se snažím být spravedlivý a uznalý. Každý, kdo na mém oddělení projeví iniciativu, dostane šanci a je už jen na něm, jak ji využije. Řídím se zásadou, že primář má při odchodu do důchodu zanechat oddělení na takové úrovni, aby se tam mohl nechat sám bez obav operovat. Jako lékař nikdy nezapomínám, že pacienti a jejich rodiny mají strach, že potřebují citlivý přístup a hodně velkou dávku empatie. Důvěra je základem každé úspěšné léčby. V soukromí se snažím věnovat co nejvíc času rodině a vytvářet rodinnou pohodu s příjemnou atmosférou.

Když už jsme u toho soukromí, jste typ spíše společenský nebo domácky založený?

Jsem introvert, předstírající, že je extrovert. Nemám absolutně žádný problém komunikovat s cizími lidmi, navazovat kontakty, a to ani v cizině. Ale ve své podstatě jsem domácký typ, který nerad navazuje přátelství na počkání. Nejlépe se cítím v kruhu své rodiny.

Matúš Peteja přišel na svět roku 1973 v Prešově. Po maturitě vystudoval Lékařskou fakultu v Košicích, obor všeobecné lékařství. Po jejím absolvování pracoval necelý rok na chirurgickém oddělení nemocnice ve Svidníku a následně zamířil do nemocnice v Rimavské Sobotě, kde působil čtyři roky. Od roku 2003 do 2010 léčil pacienty v Městské nemocnici Ostrava Fifejdy a v letech 2010 až 2012 byl cévním chirurgem nemocnice ve Vítkovicích. Od roku 2012 do 2018 zastával ve Fakultní nemocnici Ostrava post zástupce přednosty chirurgické kliniky pro výuku a vědu. Letošní rok zahájil jako primář chirurgického oddělení opavské Slezské nemocnice. Je členem České kardiovaskulární chirurgické společnosti, Chirurgické společnosti, Lékařské komory i atestační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro cévní chirurgii. Vyučuje na Lékařské fakultě Ostravské univerzity i na opavské Slezské univerzitě. S manželkou, která je rovněž zdravotnice, bydlí v Ludgeřovicích a mají dvě děti – desetiletou dceru a osmiletého syna.