Na tamních centrálních operačních sálech totiž zůstane jeden jediný lékař. To je jen část toho nejčernějšího scénáře, který se sice nakonec odehrát nemusí, ale který se dnes také nedá vyloučit. Ředitel opavské nemocnice Milan Cvek má nyní na stole výpovědi 93 lékařů z celkových 150. Výpověď podalo kromě řadových lékařů i deset primářů.

Třebaže v první linii zodpovědnosti je ředitel nemocnice, situace nenechala v klidu ani opavskou radnici. Primátor Zdeněk Jirásek (ČSSD) napsal ve čtvrtek otevřený dopis ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi.

V něm mimo jiné uvádí: „Byla doručena výpověď 93 lékařů, což představuje více než 60 procent lékařského potenciálu zmíněného zařízení. Pakliže by skutečně došlo k odchodu těchto osob, v praxi by to znamenalo uzavření některých oddělení, a to i těch, která zabezpečují bezprostřední záchranu lidského zdraví a životů. Situace je o to vážnější, že tomuto negativnímu dopadu by byli vystaveni nejen občané Opavy, ale i celé spádové oblasti opavského Slezska.“

Tento dopis primátor napsal, třebaže si je podle svých slov vědom, že město nemá páky, jak situaci ovlivnit. „Od toho by pak byl krizový štáb, který by jednal na počátku února. Ovšem zcela eliminovat dopady nebude možné,“ dodal Jirásek.

Primátor rovněž podotkl, že o situaci několikrát jednal Jaroslavem Palasem, hejtmanem Moravskoslezského kraje, který je zřizovatelem Slezské nemocnice.

„Ovšem i možnosti kraje jsou omezené,“ podotkl Jirásek. Pokud se nic nezmění, budou od března ve Slezské nemocnici zastaveny operace a zavřená rovněž většina lůžkových oddělení. „Lékařům od ledna poběží dva výpovědní měsíce. Během nich se budeme muset rozhodnout, jestli příjem nových objednávek na operace nebo k vyšetření zastavíme nebo jen omezíme.

Musíme též rozhodnout o osudu většiny zbývajících zaměstnanců na jednotlivých odděleních,“ uvedl k situaci Milan Cvek.

Více informací v pondělním vydání.

Zuzana Urbánková

Glosa Jitky Hruškové: Třaskavé ministerstvo hrozí výbuchem

Kam spěje české zdravotnictví, ví dnes jen Všemohoucí a ten si to nechá pro sebe. Na stolech ředitelů nemocnic se vrší stohy výpovědí v počtech, nad kterými se za pevné zdraví začínají modlit i ateisté. Katastrofa rychle nabírá obrátky a nespoutaná kosí systém zdravotnictví i nervy pacientů. Jak úsměvné jsou dnes dřívější půtky kolem poplatků.

Jinak ale na situaci úsměvného není vůbec nic. Důvod k optimismu nemá ani další zdravotní personál, jehož přítomnost je v nemocnicích bez lékařů zbytečná. Kam s ním? Možnosti jsou dvě – buď poslat tyto zaměstnance domů na neurčitě dlouhou neplacenou dovolenou nebo rovnou na pracovní úřad.

Tento oříšek zůstává ředitelům nemocnic k rozlousknutí hned po Novém roce, ale všetečné otázky nevyřeší. Na koho se mají obrátit nešťastníci s bolavým žlučníkem, zlomenou nohou, nefunkčním kloubem, vysloužilými ledvinami, zlobivým srdcem a dalšími problémy? Možná na kartářku, aby se dozvěděli, jestli je neduhy jen potrápí nebo rovnou pohřbí.

Rozhodně ne na ministra, ten sám potřebuje radu jako sůl. S vlastními nápady spěje v lepším případě k představě vyhlášení stavu nebezpečí a v horším rovnou k nastolení stanného práva. Kdyby po volbách tušil, jak třaskavý rezort přebírá, určitě by se do ministerského křesla nehrnul.

Lékařská kampaň však může začít metastázovat a v takovém případě zbaví pohody další ministry. Své platy i význam pro společnost si totiž mohou začít se zahraničím poměřovat také odborníci v jiných důležitých profesích.