Jak redakci Deníku řekl starosta Ludgeřovic Daniel Havlík, socha je zde umístěna od začátku srpna.

„Lidé si na schody vedle sochy mohou sednout a odpočinout si. Je tam stín,“ podotkl starosta. Podle něj měla být původně umístěna na kameni.

„Sochař ale přišel s nápadem umístit ji na schody. Je tam tedy socha a třináct kamenů,“ řekl Havlík a doplnil, že reakce místních byly velice pozitivní. Nakonec se nechal slyšet, že spolupráce s autorem i tamní farností byla skvělá. Podobná slova pak zazněla i z úst samotného autora Daniela Kloseho.

„Spolupráce s farností byla skvělá, naprosto bezproblémová, prostě sen každého sochaře. Moje zkušenost v rámci spolupráce s církví je velmi pozitivní, ať již pochopením dané výtvarné problematiky, nebo vstřícnosti v rámci realizace,“ řekl Klose.

Jak dále zmínil, v kompozičním řešení sochy zavrhl klasické pojetí světce, tedy stojící postavu. „Sochu jsem posadil na schody s nataženou pravicí v gestu jakéhosi žebrání. Toto gesto symbolizuje řád františkánů a také má další dimenzi, v pověstných Františkových hovorech k ptactvu,“ vysvětluje a dodává, že pokud do otevřené dlaně někdo nasype zrní, budou se k figuře slétat ptáci a ona ožije svým osobitým životem.

„Socha by neměla být pouhým kusem mrtvého materiálu, ale musíte jí vtisknout duši, cit a pokoru, zvláště u tohoto tématu. Musí člověka zastavit a přinutit jej k úvahám a zamyšlení. Prostě obhájit sama sebe, pak je socha dobrá,“ uzavřel Daniel Klose.

Veronika Schindlerová