S Mateřskou školou křesťanskou Opava je domov spojen již od roku 2015. Zpočátku se jednalo jen o vystupování dětí k různým příležitostem jako jsou Vánoce, Velikonoce, Den matek a podobně.

„Setkali jsme se u našich klientek s velmi pozitivní reakcí, ale přesto tomu něco chybělo. Klientky jsou v mnoha případech zdravotně znevýhodněné a bylo vidět, že všechny si představení dětí neužily,“ sdělila sociální pracovnice Martina Šustková s tím, že začali přemýšlet, jak tato setkávání ještě posunout, aby si děti a seniorky byly blíže, a to nejen měřitelnou vzdáleností.

„Zorganizovali jsme proto ve spolupráci s paní ředitelkou mateřské školy zapojení dětí do aktivizačních činností, jako jsou stolní hry nebo výtvarná činnost,“ pokračovala. Takovéto propojení generací se stalo v domově již tradicí.

Navázali také spolupráci se Základní školou Velké Heraltice. „Paní učitelka nás se svou třídou třeťáků oslovila s nápadem „adoptovat“ si svou babičku. Vytipovali jsme klientku, která nemá rodinu a navíc se k nám přistěhovala z jiného okresu. Ač jsme se snažili sebevíc zapojovat ji do kulturního života domova, nedařilo se nám ji potěšit a udělat šťastnou, to se podařilo až dětem z výše jmenované základní školy,“ komentovala Šustková krásný počin třeťáků a dodala, že již po první návštěvě u klientky zaznamenali změnu v chování, více se usmívala a byla spokojenější.

„Naposledy se setkání uskutečnilo o Vánocích, kdy ji děti obdarovaly svými výtvory, cukrovím a hlavně milým posezením, při kterém si jejich babička mohla zavzpomínat na své mládí a předat mladé generaci zkušenosti a zvyky, které prožívala ona, když byla v jejich věku,“ uvedla sociální pracovnice.

Neopomněla ani spolupráci dobrovolníků – studentů. „Spolupracovalo jich mnoho, ale jak už to tak bývá, někteří nevydrželi, odešli studovat na vysokou školu mimo okres a čas zajít za klientkami se vytratil. Někteří však k nám přichází dodnes,“ uvedla a jmenovala bývalého studenta Mendelova gymnázia v Opavě.

„Štěpán je opravdu mimořádný. Vazby s jednou naší klientkou nepřetrhal a ne že si ji on adoptoval jako svou babičku, ale také ona o něm mluví jako o svém vnukovi. Spojování generací je to nejkrásnější poslání, které máme, je třeba v dětech posilovat úctu ke stáří, vždyť je to přirozená cesta každého z nás, uzavřela Martina Šustková.