Zatím však marně. Nejvíce je trápí téměř nepřetržitý provoz na prodloužené Rolnické ulici. Paní Dobroslava Ondrušková to popisuje: „Klid je tu snad jen mezi dvanáctou a druhou hodinou ranní. Jinak skoro nemůžu utevřít okna, ten hluk je prostě strašný.“ „Když jsme jednali s magistrátem,“ vysvětluje jeden z jejích sousedů, pan Horst Hanzlík, „slíbili nám speciální těsnící protihluková okna a taky protihlukovou stěnu. Teď se k tomu nikdo nemá.“

Podle Jiřího Petra město přehodilo horký brambor na kraj. „Prý to není záležitost města, ale kraje a silnic,“ řekl. Obyvatelka ulice, která si nepřála být jmenována, k tomu dodává: „Je zvláštní, že jsou odhlučněné tenisové kurty a ne obytná část, kde bydlí lidé. Vždyť my jsme ti, kdo tu musí žít.“ Problém by aspoň částečně vyřešila právě protihluková stěna. V kolaudačním výměru cesty je také uvedena jako jedna z možností, jak obyvatelům ulice, kudy vede odkloněná doprava, ulevit. Může přitom stát na jediném místě – právě proti ulici U Jezera.

„Chápu, že nemůžou odhlučnit Rolnickou,“ říká nejmenovaná obyvatelka ulice, „tam není kam stěnu postavit, domy stojí hned u silnice. Tady je ale pro ni prostor, a kdo tu žije, dá mi za pravdu, že je jí potřeba.“ Magistrát města občanům protihlukovou stěnu dokonce přislíbil. Kdy by měla stát a chránit je proti hluku i zplodinám z aut, ale nikdo neví. Nešťastní Opavané z ulice U Jezera se ale nechtějí vzdát. „Vyzýváme magistrát, ať se k věci vyjádří,“ prohlašují jako jeden muž, „chceme konkrétní datum, ne jen sliby.“