„Finanční prostředky na rekonstrukce nejtíživějšího stavu nám vláda slíbila a schválila už před osmi lety, ale zůstalo jen u slov. Nejhůře jsou na tom po technické a hygienické stránce pavilony 3, 4 a 9, které měly být podle harmonogramu už opraveny, ale před podobným problémem budou brzy i další,“ konstatuje ředitel léčebny Ivan Drábek. Krizový scénář by pro pacienty znamenal ústup z dosavadní ubytovací úrovně a pracovníci zařízení věří, že k němu nedojde.

Rýsuje se možnost rekonstrukce pavilonu 3, ve kterém jsou umístěny ženy s alkoholovou závislostí nebo s lehčími psychickými chorobami. Snížení léčebné úrovně se však pacienti obávat nemusejí. „V ní jsme se dostali na vyspělou evropskou i světovou pozici. Naši lékaři sledují všechny nové trendy, které se v oboru osvědčují, a zavádějí je do naší léčebné péče,“ ujišťuje ředitel Drábek.

Problémy špatného technického stavu budov nejsou jen opavskou záležitostí a trápí i další psychiatrické léčebny v republice. „Ve světě dostávají psychiatrické obory ze zdravotnického přídělu osm až deset procent finančních příspěvků, kdežto u nás jen dvě až tři procenta. Bude to tím, že psychiatrie u nás stále ještě živoří na okraji zájmu, což je neblahé dědictví minulosti,“ míní Ivan Drábek. V tomto směru pomáhá vstup republiky do Evropské unie, který léčebnám otevřel prostor v nutnosti dodržování požadovaných normativů. „Postupně je budeme muset naplňovat a snad přitom dosáhneme i na peníze z evropských fondů,“ doufá ředitel Drábek.

Opravy se v poslední době dočkaly čtyři pavilony, které jsou díky tomu zatím v pořádku. Opavská léčebna zajišťuje péči o pacienty z celého Moravskoslezského kraje a přilehlých oblastí. Disponuje 1 015 lůžky, na kterých se ročně vystřídá zhruba 6 500 hospitalizovaných lidí. Téměř sedmdesát procent příjmů opavské léčebny spolknou mzdové náklady, a problémy jsou i s úhradami některých zdravotních pojišťoven.

Nejlepší zkušenosti má v tomto směru léčebna s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Z ročního rozpočtu ve výši 350 milionů korun představuje vnitřní dluh už kolem 1,8 mi– liardy korun. „Je to běh na dlouhou trať, protože na údržbu nemůžeme dávat žádné finance. Dál přežíváme v nemodernizovaných stoletých budovách a nezbývá nám na opravy objektů, obnovu zdravotnické techniky ani na modernizaci léčby, odpovídající 21. století,“ rezignovaně konstatuje Ivan Drábek. Svým pacientům i zdravotníkům by přál důstojnější podmínky. Prostor k jejich zlepšení je otevřen i opavským poslancům, kteří by v tomto směru měli vyvíjet příslušnou iniciativu.

Opavská léčebna je důležitým zařízením, které by si víc pozornosti rozhodně zasloužilo. Historie opavského ústavu pro léčbu duševně nemocných se začala psát v roce 1889 a vynutily si ji dané okolnosti. V polovině devatenáctého století bylo zacházení s pacienty velmi kruté. Nemocní byli v nevytápěných místnostech bez oken drženi v okovech na slámě a zřejmě i týráni svými dohlížiteli.

Doba si vynucovala rychlé jednání. Ústav pro choromyslné byl postaven z rozhodnutí slezského sněmu, který dal Opavě přednost před nabídkami jiných měst. Původně měl stát na svazích Kylešovského kopce, ale výhodná cena tamního pozemku ho nakonec přesunula na Olomouckou ulici. Byl postaven v pavilonovém uspořádání a projektanti jeho chodu se přizpůsobili zvyklostem už činných psychiatrických ústavů v Rakousko – Uhersku. Proslulost si získal v roce 1962 vypracovaným „opavským systémem“, který převzaly další psychiatrické léčebny v republice.