Mláďata volně žijících zvířat mají za sebou teprve první měsíce života, o který mohou při setkání s volně pobíhajícím psem přijít. Ještě před nimi nedokážou rychle utíkat, a proto bývají snadnou kořistí.

Viníkem je pokaždé člověk. Pes se chová podle zákona přírody, který při styku se zvěří dělá lovící šelmu i z jinak hodného domácího mazlíčka. „Stává se hodně často, že naši myslivci přistihnou psa volně běhajícího v místech, kde by měl být držen na vodítku. Řeší to zpravidla domluvou, ale s majiteli nemají dobré zkušenosti. Buď jsou k nim po výtce přímo arogantní, nebo psa sice uvážou, ale jakmile se myslivec vzdálí, zase ho pustí. K jejich pokutování nejsme oprávněni,“ říká jednatel opavského okresního mysliveckého spolku Jan Jílek.

Ředitel arboreta Miroslav Frank dosud nezapomněl na kruté divadlo, které se v areálu jednou odehrálo. Návštěvnice pustila svého německého ovčáka z vodítka a ten před zraky zděšených lidí roztrhal srnče, které v arboretu žilo. Od té doby je všem psům bez výjimky vstup do areálu zakázán. Dospělá zdravá srnka dokáže za normálních okolností psovi uniknout. Její šance však snižují některé faktory, například vyčerpanost po zimě, obtížný terén, vysoká březost nebo mládě. Srnčata ani jiná mláďata nedokážou uniknout nikdy.

Volně běhající pes může být zastřelen, pokud se pohybuje úplně sám a bez doprovodu člověka ve vzdálenosti 200 metrů od posledního domu. Nesmí to však být služební, slepecký, lovecký nebo pastevecký pes. „Podle mysliveckého zákona nesmí po žádném psovi nikdy vystřelit řádový myslivec, ale jen člen myslivecké stráže nebo myslivecký hospodář,“ upozorňuje Jan Jílek.

Lidé chovají psy hlavně proto, že mají rádi zvířata. Už proto by měli situaci chápat a před utrpením chránit nejenom svého psa, ale i volně žijící tvory.