„Cestování a pobyt v přírodě mě vždy bavily. O geocachingu jsem poprvé četl před deseti lety v jednom geografickém časopise,“ popisuje svůj první kontakt s geocachingem opavský rodák Michal Latoň.

Avšak aktivně se jím začal zabývat teprve až před rokem. „Když se můj kamarád zmínil o tom, že našel svůj první keš, byl to pro mě poslední impulz se také zapojit,“ pokračuje Latoň.

Geocaching je hra na pomezí sportu a turistiky, při které jde o hledání ukryté schránky nazývané keš. O ní je hledačům známá pouze její zeměpisná souřadnice. Hledači, také označováni jako geokačeři, tak musí při svém stopování používat navigace GPS. Po objevení schránky se geokačer zapíše do takzvaného logbooku, případně vymění obsah schránky a schránku opět vrátí na místo a zamaskuje ji.

O co tedy v celé hře jde? Jednou ze základních myšlenek geocachingu je umisťování keší na místech, která jsou něčím zajímavá, a přesto nejsou turisticky navštěvovaná. „Kdo třeba ví, kde jsou na Opavsku naleziště trilobitů, kde je na řece Opavě výskyt bobra evropského nebo kde spadl americký bombardér a ruský Mig? Na taková místa mě zatím geocaching zavedl,“ vysvětluje výjimečnost celé hry Michal Latoň.

To, že obliba geocachingu mezi Čechy neustále roste, dokazují i české internetové stránky o hře, na kterých si její příznivci vyměňují informace, diskutují a radí si. I přesto však klub českých geokačerů si zachovává jistou exkluzivitu. „Já bych geocaching nikomu nedoporučil. Ten, kdo má rád přírodu a je alespoň trochu akční, tak se k němu dříve nebo později dostane sám.

A každou keš si stejně také musí sám odlovit,“ myslí si Michal Latoň.

Andrea Jarošová