Zámek je hraběcí, později knížecí venkovské sídlo s přilehlou oranžerií, zahradami a parkem. V jeho správě se od počátku 14. století vystřídala celá řada zástavních a později dědičných vlastníků. 

Přelom 18. a 19. století byl spojen s Larisch-Mönnichy, za kterých byl v období 1822-1827 zámek celkově přestavěn podle projektu Johanna Antona Englische. Nejlepší časy zažil po roce 1832, kdy se do Raduně přiženil Gebhard Blücher z Wahlstattu.

S příchodem vnuka proslulého pruského vojevůdce získalo panství s elegantním sídlem a komorním prostředím krajinářského parku i relaxačních zahrad společenskou i ekonomickou prestiž.

Panství pak dědili příslušníci rodu Blücherů

Po smrti Gebharda Bernharda Blüchera von Wahlstatt zdědil zámek v roce 1875 nejstarší syn Gebhardt Lebrecht, třikrát ženatý otec deseti dětí a počátkem 20. století v něm zadal mnohé historizující úpravy exteriéru i vnitřních prostor. Jeho mladší syn Lothar převzal správu velkostatku v roce 1912 a po roce se oženil s Luisou, rozenou princeznou Radziwill.

Po Lotharově předčasné smrti v roce 1928 spravovali raduňský velkostatek vdova a poručníci tří ještě nezletilých synů. Po dvou letech se dědictví ujal nejstarší syn Hugo a po jeho nečekané smrti v roce 1948 řídil panství krátce nejmladší syn Alexander, který jako anglický státní příslušník Raduň se svou matkou Luisou opustil v lednu 1949 po marných protestech proti záboru blücherovského majetku i uvalené národní správě.

Zámek se stal kulturní památkou

Zámek po válce připadl pod Ministerstvo zemědělství a byly v něm umístěny kanceláře a byty, roku 1959 v něm byla zřízena základní i mateřská škola a kinosál. 

Do podzimu 1979 patřil zámek MNV v Raduni, pak byl převeden pod ONV v Opavě a předám do správy tehdejšího opavského Vlastivědného ústavu. Dočkal se zařazení mezi nemovité kulturní památky a první prohlídkový okruh se šesti interiéry jižního křídla byl otevřen v červenci 1984.

V průběhu let prošel postupnou obnovou s rozšířením a doplněním návštěvních okruhů, které dnes nabízejí prohlídku reprezentačních, společenských i privátních místností majitelů, hostinské zázemí, pokoje služebnictva i zámeckých dětí.

V roce 1992 žádal o vydání zámku s pozemky Nicolaus Blücher von Wahlstatt. Jeho restituční nárok byl po mnohaleté kauze u tuzemských i evropských soudů uzavřen ve prospěch československého státu.

Nesplnil základní restituční podmínku, kterou je československá státní příslušnost.

K TÉMATU

Zámecké zajímavosti

- V létě 1621 obsadilo Opavsko vojsko knížete Jana Jiřího Krnovského a raduňské panství, patřící tehdy Pertoldu Tvorkovskému z Kravař, vyplenili. Usadili se v raduňském zámku, ale novojičínští vojáci se jim koncem července pomstili. Probouzející se knížecí vojáky ráno přepadli a v následné bitvě pobili. Jen hrstka se jich spasila útěkem do Hradce a Opavy.

- Hrabě Gebhard Lebrecht Blücher von Wahlstatt se jako vlastník panství bránil návštěvnickému provozu v parku. Vstup zpoplatnil dvěma zlatými a zájemců nesmělo být denně více než tři. Peníze vybíral zahradník, který musel ohlásit každého, kdo se v parku pohyboval bez zaplacení nebo knížecího souhlasu. Přísně regulovaný vstup do parku však byl záhy opět zrušen a park zůstal až do poloviny 20. století obehnaný vysokou dřevěnou ohradou.