Zvládli jste distanční výuku?
Ano, jako škola jsme ji zvládli. Zvolili jsme jednotnou platformu pro výuku žáků a kupodivu vše fungovalo dobře. Co se ovšem týče samotných výsledků vzdělávání, tedy toho, co se žáci opravdu naučili, jsem poměrně skeptický. V tomto systému výuky totiž výsledek vzdělávání závisí především na zodpovědnosti každého žáka. A to jsme je poslední roky jako společnost zapomněli učit, tedy odpovědnosti za své vlastní vzdělávání. A teď to po nich najednou chceme. Ještě před nedávnem rodiče a široká veřejnost tvrdili, že za špatné výsledky dětí může hlavně škola. A odpovědné instituce jim zdatně přitakaly a říkaly, že se my, učitelé, musíme více snažit je zaujmout a používat jiné metody. A děti z toho těžily, protože se jim pořád umetala cestička. A nyní po nich chceme, aby se sami učili?

Při jarní vlně možná některé školy připraveny nebyly, šlo o něco nového. Co se této podzimní vlny týká, kdy jste ji na Vaší škole začali řešit, jak intenzivně jste se na možnost online výuky připravovali?
Začali jsme se jí zabývat okamžitě po návratu pedagogů z dovolené po prázdninách, ještě v přípravném týdnu v srpnu. Pedagogové dostali za úkol připravit si potřebné podklady pro výuku svých předmětů v online prostředí. Také učitelé odborného výcviku museli zpracovávat podklady pro tento styl výuky, což je velice složité u našich řemeslných oborů. Dále se všichni pedagogové postupně účastnili několika školení k používání nástrojů pro online výuku. V našem případě jsme zvolili Google classroom.

Vy už jste to zmínil, Vaše škola je školou technického zaměření. A v tomto případě se některé předměty na dálku učí složitě. Jak jste se s tím „poprali“?
Ano, to je pravda. V tomto ohledu jsme měli podstatně složitější situaci než školy se všeobecně vzdělávacím zaměřením. Je těžké učit odborné předměty, když se žáky nejste v přímém kontaktu tak, abyste jim názorně vysvětlili a ukázali technologické postupy, rozdíly mezi jednotlivými materiály nebo naučili správné postupy při technickém kreslení. A ještě horší je to v odborném výcviku. Můžete žákovi opakovaně, třeba celý měsíc vysvětlovat i ty nejzákladnější jednoduché dovednosti. Třeba jak se nahazuje zeď, jak se hobluje dřevo nebo jak se tvarují plechové díly. Pokud si to ovšem sám fyzicky nevyzkouší a nenacvičí si správné dovednosti, nemůže se to naučit. Je to, jako byste například lékaře učili zašívat tržné rány bez toho, abyste mu dali do ruky jehlu a nit, aby si to mohl vyzkoušet. Ještě horší situace je v tématech, kde se žáci učí ovládat různé mechanizované stroje a nástroje.

To hovoříme o kterých oborech konkrétně?
Třeba u truhlářů je to základ řemesla, ovládat dřevoobráběcí stroje. Takže výuka na dálku probíhala i v odborném výcviku, ale jen na teoretické úrovni. Teď musí žáci i učitelé odborného výcviku zabrat, aby dohnali a získali požadovanou zručnost.

A co se technického vybavení týká, měli všichni studenti k dispozici notebooky nebo jste jim nějaké museli pořizovat?
Drtivá většina žáků měla své vlastní vybavení. Našly se však i případy, kdy měli žáci problémy s připojením k internetu. Také jsme s pár jedinci řešili zapůjčení školních notebooků, řádově se jednalo asi o osm kusů.

Museli jste investovat i do něčeho dalšího?
Ano, pořizovali jsme externí kamery, mikrofony a dataprojektory.

Studenti Středního odborného učiliště stavebního Opava.Zdroj: archiv školy

Máte zjištěno, jaké finanční náklady pro Vaši školu online výuka znamenala?
Zatím tuto částku vyčíslenou nemáme. Výhodou naší školy v této situaci byl fakt, že jsme se již před pár lety vydali cestou vybavení pedagogů osobními notebooky, které teď využili pro svou online výuku. Proto okamžité náklady nebyly tak extrémní, ale byly rozloženy do předchozích let. Když si představíte, že máme 45 pedagogů, tak se bavíme opravdu o velmi vysokých částkách.

Pokud by došlo na nějakou třetí vlnu, budete ještě v souvislosti s výukou na dálku „vychytávat mouchy“ nebo již máte v tomto směru systém a režim dobře zaběhnutý?
Dá se říct, že systém zaběhnutý máme. Učitelé i žáci jej umí k výuce používat na poměrně dobré úrovni. Samozřejmě jsou rozdíly ve využívání nabízených možností i mezi jednotlivými pedagogy. Někdo využívá větší škálu nástrojů, což umožňuje ještě zdokonalit a zkvalitnit online výuku. Toto je určitě oblast k doladění. Poskytnout metodickou podporu i těm méně zdatným. Hlavně ale doufám, že již žádná další vlna omezení školní docházky nenastane. Můžeme se všichni tvářit, že to vše funguje a do určité míry také ano. Ale pravda je taková, že prezenční výuku v základním a středoškolském vzdělávání zatím nejde nahradit a v žádném případě nemůžeme mluvit o plnohodnotné náhradě klasické výuky. Každé přerušení docházky zanechá následky v podobě snížení vědomostí a dovedností mladé generace, naší budoucnosti.