Ty, kteří sem vstoupí průchodem z Kolářské ulice, čekají buď schody, nebo cesta po hrbaté kamenné cestě prakticky kolem celého dvora.

K problému se vyjádřil za investora Statutární město Opava jeho tiskový mluvčí Jan Šindler, který naznačil, že ani před rekonstrukcí nebyl přístup z této strany úplně možný: „Přístup ze strany od ulice Kolářská byl předem omezený terénem. Jeho převýšení je značné.

Proto je chodník od Kolářské veden mírným obloukem kolem vyvýšeného terénu. Hlavní bezbariérový a přímý přístup je zajištěn ze strany ulice Na Valech. Ze stejné strany je i příjezd pro automobily,“ řekl mluvčí a dodal, že přestavbu vnitrobloku v dostatečném předstihu hodnotili i lidé ze Svazu zdravotně postižených v ČR a podpořili ji v této podobě bez jakékoli připomínky.

Současně sdělil, že odbor investic, který na stavbu dohlíží, ani odbor kontroly opavského magistrátu žádnou stížnost k provozu kočárků či od vozíčkářů na situaci ve vnitrobloku zatím neobdržel.

O problému ale diskutují sami lidé. „Doteď měli kulové a teď, když se to spraví, tak kritizují. Lidem se nezavděčíte,“ soudí v diskusi Deníku pan Ota. Většina z diskutujících ale s vyslovenými názory občanů souhlasí:

„Dvůr je zrekonstruovaný sice krásně řemeslně, ale špatně projektově. Když byste si koupil láhev špičkové whisky, ale láhev byla zatavena celá a neměla otvor, kudy si whisky nalít, asi byste taky nadával. Stejné je to se dvorem,“ přirovnává Hanys a argumentuje, že třetina dvora směrem ke Kolářské je vyspádována na jediný kanál a to znamená, že při deštích bude voda i v průchodu na Kolářskou a dalších zadních vchodech.

Rovněž si všiml, že se snížil počet parkovacích míst, kterých tam už tak byl dříve nedostatek.

Jiný úhel pohledu na věc má člověk podepsaný jako Brtník: „Co nastane v případě, že napadne zase tolik sněhu jako letos, to si nedovede asi nikdo představit. Původní přístup z domů do průchodu se dal udržovat odhrnutím sněhu do plochy na které dnes stojí téměř dvoumetrová zeď a jsem zvědav, jak město dle zákona zajistí udržení schůdné komunikace.“

Lidé v diskusi přistupují k problému různě, někteří emocionálně, jiní prakticky, další s nadhledem. Souhlasit tak lze třeba i s Martinem, který píše, že je jasné, že vozíčkáři určitě nebudou jezdit dvorem každých pět minut a že chápe, jak tento povrch, hlavně v době, kdy je mokrý, může jim a starým lidem znepříjemnit život.

„Jde tu ale o princip. Pochybuji ale, že se to bude spravovat, tak jen přeju těm lidem, co tam „dožívají“, aby dožili v pořádku,“ vzkazuje Martin.