Miroslav Weisz: Řemeslo má v dnešní době opět zlaté dno

Stoupá zájem o řemeslnické profese nebo naopak klesá?

Řekl bych, že stagnuje. Na vině je podle mne okrajový zájem o stavebnictví a s ním související platy i zaměstnanecké benefity, které jsou nižší než ve strojírenství. Řemesla jsou o fyzické práci a ta mládeži zrovna moc nevoní, spíše je láká sezení v pohodlné kanceláři.

Dostupnost je lákavá, protože na střední školy se teď bez větších problémů dostanou i ti žáci, kteří na takové studium předpoklady nemají. Možná by z nich přitom mohli být dobří řemeslníci.

Které obory žákům nabízíte?

Tříleté výuční elektrikář, truhlář, instalatér, klempíř, tesař, zedník a pokrývač, čtyřleté s maturitou operátor dřevařské a nábytkářské výroby nebo mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení.

O které je u vás největší a nejmenší zájem?

U tříletých je největší zájem o elektrikáře a instalatéry, nejméně vycházející žáky láká už dlouhodobě klempířství a pokrývačství. U maturitních oborů vede mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení.

Co učiliště pro zvýšení zájmu o obory dělá?

Děláme určitě všechno, co je v našich silách. Objíždíme všechny základní školy v regionu, vysvětlujeme, ukazujeme a možná to smysl má. Letos jsme dostali o sedmnáct přihlášek víc než vloni. Rodiče oslovujeme na třídních schůzkách devátých tříd, inzerujeme v médiích a propagačně se účastníme veřejných akcí města i dalších organizátorů.

Spolupracujeme též s desítkami podniků a výsledkem je zavedení projektu s názvem Studuj řemeslo, jehož součástí je poskytování stipendia. Naši žáci třetích ročníků absolvují praxe ve firmách, které je po skončení studia zaměstnávají.

Takže platí, že řemeslo má zlaté dno? Ptám se proto, že hodně řemeslníků je evidovaných na Úřadu práce a ve firmách chybí.

Už zase to platí. Problém je v tom, že někteří žáci prostě nejsou schopni pracovat podle dnes aktuálních požadavků zaměstnavatelů a končí na pracáku. Ti žáci, kteří jsou ochotni vzdělávat se a dobře pracovat, najdou po vyučení stoprocentní uplatnitelnost. Nezaměstnanost jim v žádném případě nehrozí.

K nám do školy docházejí zástupci firem dokonce i sami a žákům nabízejí vhodná pracovní uplatnění. Naše škola je schopná produkovat skutečné odborníky. V dílnách máme takovou technologii, která mnohým firmám ještě chybí.

Petr Dvouletý: Mladým řemeslníkům chybí praxe

Do Slezských staveb Opava (SSO) nastoupil v osmnácti letech jako zedník ihned po vyučení. Dnes je Petru Dvouletému z Opavy šestatřicet let a funguje jako „parťák" své čety. Jedná se však o světlou výjimku. Noví zedníci potažmo řemeslníci se shánějí velmi složitě.

Stálice v řadách SSO za tím vidí hned několik důvodů. „Co se týká nových zaměstnanců, nabírání nových zedníků nebo tesařů, je to bída. Každý mladý, co tady přijde, se s prominutím fláká nebo si myslí, že udělá čtyři hodiny a bude mít dvacet tisíc na výplatu. Člověk nemůže nastoupit a mít okamžitě takové peníze jako ostatní," uvedl Petr Dvouletý, jenž tvrdí, že důležitý je také dostatek práce.

Na ten si ovšem v jeho společnosti momentálně stěžovat nemohou. „Hodně záleží na vlastníkovi firmy, na co se soustředí, a také jde o to, jaký má pod sebou management, který shání zakázky a tak dále. Za poslední tři nebo čtyři roky jsme měli tolik práce, že jsme během zimy ani nemuseli sedět doma," pokračoval.

Podle Petra Dvouletého chybí novým řemeslníkům elán a výdrž. Spousta z nich si myslí, že v hierarchii firmy se okamžitě dostanou vysoko, díky čemuž se rychle zvýší i jejich plat: „Hodně z nich nevydrží, přestanou chodit do práce, mají „áčka". Někteří se uchytí, ale je jich málo. Navíc se potýkáme s nedostatkem zedníků. Jestli sem za rok přijdou tři nebo čtyři dobří zedníci, je to moc."

O to, aby se ve firmě uchytili, se přitom musí přičinit současní pracovníci. Mnohdy tak investují hodiny do zapracování nového člověka, který pak stejně odejde.

„Musí se zaučit. Nejlepší by bylo, kdyby učni, co jsou v Opavě na OSP nebo na školách v jiných regionech, byli od prvního ročníku vázáni do zednických čet. Na učilišti se toho člověk moc nenaučí, potřebuje získat praxi. Podle mého jí na učilišti zase moc není," vysvětloval Petr Dvouletý a popsal, jaké to bylo za jeho učňovských časů:

„Chodil jsem na tříletý obor a v prvním ročníku po půl roce jsme už byli zařazování do čet a dělali normálně s nimi. Byli jsme za to ohodnoceni a dostávali nějaké peníze navíc. Teď se to dělá také, ale lidí, co to chce dělat, je málo. Měli jsme více praxe a po příchodu ze školy jsme byli dřív pro firmu použitelnější. Teď to hodně chybí."

I přesto se ovšem najdou světlé výjimky. „Máme tady mladého kolegu, který ve firmě dělá pátý rok. Naučil se, dostal se mezi nás. Jedná se však o ojedinělý případ, protože třeba z deseti lidí se chytí polovina," poznamenal na konec šestatřicetiletý zedník SSO.