Kliknutím zvětšíteKrejčová: Je nás čím dál tím méně
Byť se to s počty zákazníků během roku různí, majitelce opavského krejčovství výdělky na uživení zatím stačí. Marie Kardašová z Kateřinek na obor krejčovství nastoupila ve svých patnácti letech. Absolvovala ho v Opavě na škole v Husově ulici a věrná mu zůstala i po čtyřech dekádách.
„Stále to vnímám jako krásné řemeslo. Pořád mě to velmi baví a líbí se mi, že má práce je tvůrčí,“ přiznala. Své krejčovství provozuje u sebe doma ve Válečkově ulici, a jak sama tvrdí, peníze, jež v průběhu roku vydělá, se různí: „Někdy je zákazníků více, někdy zase méně. Závisí to také na ročním období. Zatím mě to ale uživí.
Uvidíme, jaké změny nastanou příští rok. Další vlna EET by se snad už během března měla dotknout i mě, takže si nejspíš budu muset pořídit speciální pokladnu.“
Když se svou profesí začínala, fungovala v Opavě řada dalších krejčovství. Ve srovnání se současností jich ovšem významně ubylo. „Těch důvodů je podle mě hned několik. V době, kdy jsem chodila na školu, bylo nás ve třídě snad třicet. Slyšela jsem, že dneska se tento obor ve městě snad už ani nevyučuje.
Krejčové pomalu končí a nemá je kdo nahradit. Je nás čím dál tím méně,“ vysvětlovala Marie Kardašová.
„V devadesátých letech se rozjely vietnamské tržnice, dorazil k nám textil z Asie a nabídka se oproti předchozím letům výrazně zvýšila. Práce tak nebylo tolik. Ta doba ale už pominula. Zdá se mi, že lidé jsou už nabažení a chtějí se vymanit z uniformnosti. Proto si nechávají ušít něco na míru,“ doplnila krejčová z Kateřinek, která mimo jiné šije například i kabáty nebo kostýmy.
Problém kominíků? Nerovnoměrná poptávka
Dříve jsme věřili, že nosí štěstí. Kominík v černém oblečku se štětkou omotanou kolem ramene, na hlavě bílou čepici, sem tam šmouha od sazí na obličeji. Dnes už takového potkáte jen zřídka. A to i přesto, že je na Opavsku údajně kominíků dostatek. Alespoň to tedy tvrdí Dalibor Havlický z Kominictví Slavkov.
„Problémem je nerovnoměrná poptávka po kontrolách komínů. Valná většina lidí chce komín vyčistit a zkontrolovat v měsících září, říjen a listopad. Ve zbytku roku je poptávka malá,“ řekl redakci Havlický s tím, že opakovaně lidem vysvětluje, že komín vyčištěný v květnu se již pak nezanese a bude připraven na použití v další sezoně.
„Nepomáhá to a lidé na podzim musejí čekat. Teď například beru objednávky na 19. prosinec,“ podotkl kominík a dodal, že lidé na Opavsku také velmi často údržbu svých komínů podceňují. Faktem podle něj však je, že pokud by chtěli komíny zkontrolovat všichni, musel by být kominíků dvojnásobek.
Opravář šicích strojů je v Opavě raritou
Na území slezské metropole lze najít těch, kteří se oficiálně živí opravou šicích strojů, opravdu poskrovnu. Jedním z nich je například Miroslav Kiszka.
„V podstatě se dá říci, že jsem takovou poslední bílou vránou. Dříve tady bylo mechaniků samozřejmě více. Potíž je v tom, že dnes jim je kolem sedmdesáti let, takže už odešli do důchodu. Rivalita nefunguje, naopak mi přejí hodně klientů,“ poznamenal Miroslav Kiszka, který své řemeslo provozuje v Opavě-Kateřinkách v Pekařské ulici.
Podle jeho slov se nedá říci, že by úbytek mechaniků souvisel s nezájmem studentů o obor krejčovství. „Jedná se právě o ten vysoký věk opravářů. Jinak co se šití týká, některé to stále baví, kupují si stroje, navštěvují i různé kroužky. Proč už některé obory nejsou tak v kurzu, je těžké říci, záleží to na mnoha faktorech.
Důležitá je podle mě ekonomická stránka. Před mnoha lety na tom třeba konkrétně švadleny nebyly finančně dobře. A proto jich spousta prošla rekvalifikacemi nebo odešly na důchod. Finanční ohodnocení je základem,“ mínil Miroslav Kiszka, který se mechanikem šicích strojů vyučil v Praze.
Stroje opravuje pro menší firmy a také pro fyzické osoby, avšak vedle toho má ještě další povolání.
Jan Maléř: Ševcovinu jsem zdědil po předcích
Pochází z Uherského Hradiště. Dědeček byl ševcem soukromníkem a otec pracoval u Bati a po válce byl vyslán do Opavy zřídit novou provozovnu. Janu Maléři byste ani nehádali čtyřiasedmdesát. Svou živnost provozuje hned vedle prodejny „zverimexu“ v Myslivcově ulici v Opavě.
S ševcovinou začal zhruba před třiceti lety a boty spravuje kromě jiného na starém stroji Singer ze začátku dvacátého století, který zdědil po dědečkovi. Zakázky podle něj chodí nárazově.
„Jsou to takové vlny. Nejvíce zakázek je na podzim a na jaře,“ říká Jan Maléř. V tomto období si na spravení bot počkáte až měsíc. „Přes rok to bývají asi dva týdny. Když zákazníci chtějí, opravujeme i do druhého dne,“ dodává.
Záleží podle něj také na tom, jaké boty nosí k opravě. „Pokud jsou to boty z kůže, není problém. Když jsou nějaké horší, snažíme se je od opravy odradit, ale když na tom trvají, opravíme je taky,“ dodává Jan Maléř.
Původem je strojař, pracoval jako technik v Silesii a k řemeslu ho zlákal otec. „Byla tu díky otci kompletně zařízená dílna, děti studovaly, takže to bylo takzvaně KKD neboli Každá korunka dobrá a začal jsem si ševcovinou přivydělávat,“ vzpomíná muž.
Když žila jeho manželka, která původně pracovala v opavské Karnole, stíhali více zakázek. Na nedostatek práce si ale rozhodně nestěžuje a doufá, že na tom nic nezmění ani EET, kterou bude muset zavést v příštím roce.
Řemesla pohřbívá nezájem studentů i nízká uplatnitelnost
Před desítkami let byly třídy některých oborů plné. Nyní jsou poloprázdné, anebo už nejsou vůbec. Jako je tomu v případě dvou, které mohli žáci studovat v Opavě v Husově ulici, a sice krejčí a oděvní technik.
„Je tomu už více než pět let, kdy byly zrušeny. Jako první přišel na řadu krejčí, což byl klasický tříletý učňovský obor. A poté jej následoval i oděvní technik. Rozdíl mezi nimi byl v tom, že oděvní technik byl obor s maturitou,“ vysvětlil ředitel Střední školy hotelnictví a služeb a Vyšší odborné školy Opava Martin Ruský.
A jaké jsou podle něj hlavní důvody konce těchto oborů ve slezské metropoli? „Jednoznačně menší zájem studentů a také menší kvalita samotných žáků i jejich následná uplatnitelnost v praxi.
Dneska už se oděvy moc nespravují, lidé si je jdou levně nakoupit do supermarketů či second handů,“ konstatoval Martin Ruský.
Obory krejčí a oděvní technik byly zatím jediné, které se musely na škole rušit. Otazník a nejistá budoucnost se však vznáší také nad některými dalšími. Například řezníkem se lze v celém Moravskoslezském kraji vyučit jen ve Frýdku-Místku a právě v Opavě.
A není žádným překvapením, že se deváťáci do zástěr a práce s masem příliš nehrnou. Podobně je na tom i obor pekař.
„Naším zřizovatelem je kraj, který od letošního roku poskytuje na tyto dva obory stipendia. Zatím je předčasné hodnotit, jak byla úspěšná, protože se to rozběhlo až od tohoto školního roku,“ pokračoval.
Pekařem se většinou vyučí jak ženy, tak i muži. V případě řezníků je jasná převaha mužů. „Ale už jsme tu měli i jednu absolventku něžnějšího pohlaví. To je ale celkem unikát,“ doplnil s úsměvem Martin Ruský.
4
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
