O svých zkušenostech vyprávějí Stanislav Hezcko a Marek Opatrný, kteří jezdí pracovat do Prahy takřka neustále. Stanislav je malíř pokojů a dělá jako soukromník se třemi parťáky. Na malování bytů už jim pomalu nezbývá čas, protože si tuto četu najímají na velkou práci školy, nemocnice, úřady a podobně rozsáhlé instituce.

Od doby, kdy před patnácti lety poprvé malovali v Praze, si je zvou několikrát ročně i tam. Stanislav se tomu ale vůbec nediví. „Kolikrát k nám v Praze přijde nějaký člověk a diví se, že je půl páté odpoledne a my ještě děláme. Jakmile se dozví, že už makáme od šesti, tak nás má za exoty,“ říká se smíchem a doplňuje:

„Když se pak někde dělá ve více lidech, například dělají na stejné budově i místní instalatéři, tak jsme za stávkokaze. Oni si totiž dají co hodinku nějakou tu pauzu na kafe, pivko nebo cigáro a my jedeme dál. Prostě chceme odvést dobrou práci a v termínu, toť vše. My si svých zákazek vážíme, ale oni to mají na háku.“

Marek se pro změnu vyzná v tesařině. Také dělá soukromě a má v týmu dva kolegy. Jejich výkonnost a talent se staly natolik známé, že dostali mimo jiné nabídku na zaměstnání dokonce až z daleké Dubaje. V Praze si jich všimli, když dělali na rodinném domě zbrusu novou střechu jednomu příbuznému. Stará konstrukce prakticky mizela před očima a vzápětí stejným tempem rostla jiná.

Nasazeného tempa řemeslníků z Opavska a na první pohled kvalitně odvedené práce si začali všímat kolemjdoucí. Když se pak dozvěděli, za jakou cenu tihle hoši fungují, už nikdo neváhal a žádali je o kontakty.

„Nebudu říkat přesná čísla, ale vyházíme zhruba na sedmdesát procent cen, které si jinak účtují firmy v Praze. Hraje pro nás i to, že vždy končíme ještě před termínem a snažíme se ušetřit na nákladech. Podle toho, co jsme slyšeli, je takové vedení práce a naši řemeslníci pro Pražáky jako zjevení,“ popisuje na závěr Marek.