I pro to jsme však našly výmluvu. Bylo první zářijové pondělí, první školní den a my se vydaly spolu s prvnáky na adaptační kurz Slezského gymnázia. Kdo doopravdy jsme, to věděli pouze učitelé. Vzhledem k tomu, že už nám samozřejmě není patnáct let, byly jsme nuceny zvolit výmluvu. A tak od nás mohli studenti slyšet například toto: „Byly jsme vyloučeny ze střední oděvní průmyslovky školy ve třetím ročníku, proto jsme teď nastoupily znovu do prvního.“ Fotografování jsme pak odůvodnily tím, že všechno dokumentujeme do školní kroniky.

Učitelka se skvěle zapojila do hry

Obě jsme dorazily na místo před zimním stadionem, odkud se mělo vyjíždět. Zasvěcená učitelka nás automaticky přiřadila k autobusu. „Zahradníková, Rybková, odevzdejte čokoládu a ke zdi,“ řekla učitelka Kamila Tkáčová. Čokoládu, která byla v prospektech uvedena jako povinná, odevzdali všichni studenti před vstupem do autobusu. Již tady učitelé sledovali chování žáků. Po chvíli jsme stály v řadě a tlačily se s ostatními studenty do autobusu. „Rybková, Zahradníková. Už jste měly být dávno v autobuse,“ poznamenala učitelka a my jsme nastoupily.

Cesta probíhala poměrně standardním způsobem. Studentům byla vysvětlena jasná pravidla. „U koho najdeme alkohol či cigarety, jede okamžitě domů. A to takovým způsobem, že si pro něj budou muset přijet rodiče. Také návštěva chlapců na dívčím pokoji či opačně je zakázána,“ bylo možné slyšet v autobuse. Přestože se studenti mezi sebou neznali, bylo v autobuse dost rušno.

Hledání pokojů

Ve chvíli, kdy jsme dojeli na místo, tedy do hasičské školy v Janských Koupelích, začala první z adaptačních her. Všem byly rozdány klíče s tím, že jejich prvním úkolem je najít svůj pokoj. To bylo vzhledem ke kapacitě budovy hasičské školy, kde byli studenti ubytováni, dost zábavné. Další půlhodinu tak strávili studenti pobíháním po chodbách. „Na pokoji jsou studenti ubytovaní tak, že je každý z jiné třídy. Odpadá tak rivalita mezi třídami. Studenti nejsou separovaní a boří se hranice,“ řekla námvedoucí kurzu.

Čokoláda ukazuje charakter

Od tří hodin začal program. Skupina, do které jsme byly přiřazeny, absolvovala hru s názvem seznamka. Cílem této hry bylo za pomoci dotazníku zjistit co nejvíce informací o svých spolužácích. Všechny získané informace zapisovala učitelka na obrovský arch papíru s tím, že do budoucna bude tento přehled viset ve třídě a každý do něj může nahlédnout. Aby hra nebyla jednostranná, přišla na řadu také třídní učitelka. Důležité je také zmínit, že hned v úvodu hry byla na stůl položena na talířích nalámaná čokoláda a bylo všem řečeno, že si mohou libovolně vzít kolikrát chtějí.

„Všechny hry mají psychologický podtext. Někdo si zajde pro čokoládu jednou, druhý třikrát, někdo vůbec. Někteří dokonce chodí tajně. Po celou dobu adaptačního kurzu sledujeme jejich chování,“ vysvětlila nám ještě před začátkem hry učitelka. Cílem kurzu je podle jejích slov začlenit děti do kolektivu, a to i ty méně sebevědomé. Po ukončení této hry jsme musely s pravdou ven. „Omlouváme se za drobné lži. Jsme z Opavského a hlučínského deníku a přišly jsme mezi vás dělat reportáž.“