Podařilo se mu prosadit například zařazení muzea mezi výzkumné organizace Ministerstva kultury s roční institucionální podporou, zisk mezioborového výzkumného grantu z NAKI, projekt euroregionu Silesia Průvodci do všech areálů muzea v českém, polském, německém a anglickém jazyce, nové akce pro veřejnost, minimální fluktuaci zaměstnanců, významný nárůst akvizic sbírkových předmětů nebo publikační činnosti.

Podařilo se mu též navázat řadu tuzemských i zahraničních partnerství. To je jen velmi stručný výčet toho, co Antonín Šimčík pro Slezské zemské muzeum za své funkční období udělal. V lednu Slezské zemské muzeum opouští.

Před šesti lety jste muzeum přebíral v dezolátním stavu. Nefungovala v něm většina základních systémů, nemohlo žádat o granty ani o institucionální podporu a návštěvníky nezajímalo.

Byla to pro mě velká výzva a motivace dát věci do pořádku. Najít základní oblasti, kterým je nutné věnovat hned pozornost, rozhodně nebylo obtížné.

Podařilo se vám splnit všechno, co jste splnit mohl?

Daleko víc. Měl jsem oživit činnost muzea, zavést do jeho provozu zákonné standardy, zlepšit zázemí pro pracovníky i úroveň komunikace s veřejností, a zejména zvýšit návštěvnost. To jsem udělal a navíc se mi povedlo dostat muzeum celorepublikově do povědomí široké veřejnosti nejenom jako nejstarší, ale i třetí největší organizaci svého druhu v zemi.

Ještě před šesti lety se muzeum podle odborníků topilo v hluboké krizi. Dnes patří k opavským i celonárodním klenotům.

Rozhodně patří k nejoceňovanějším muzeím v republice. Drží několik ocenění v nejprestižnější oborové soutěži Gloria museaelis včetně dvou prvních cen. Dostalo se i do finále soutěže O evropské muzeum 2014 a návštěvnost stoupla z 60 000 na téměř 120 000 lidí, kteří během té doby Slezské zemské muzeum navštívili.

Před šesti lety jsme spolu hovořili o vašich vizích depozitář, Historická výstavní budova, Müllerův dům, Janottova vila, skleníky nebo palác Razumovských. Co z nich se vám podařilo zajistit?

Rekonstrukci výstavní budovy a její zprovoznění, rekonstrukci paláce Razumovských i Janottovy vily i zpřístupnění malé skleníkové expozice v arboretu. Takže všechno. Nová podoba Historické výstavní budovy dostala navíc ocenění Stavba MSK a expozice Slezsko získala národní cenu Gloria Museaelis.

Letos by měly začít práce na rekonstrukci Müllerova domu, centrálního depozitáře i alpina v arboretu. Stavební povolení už má i jeho nový expoziční skleník. Navíc teď probíhá intenzivní jednání s partnery projektu Dolní oblast Vítkovice 2020, v jehož rámci by měla vzniknout další moderní expozice Slezského zemského muzea.

Jak se vám podařilo vytvořit z šedivého muzejního kačátka bílou labuť?

Měl jsem hlavně velké štěstí na spolupracovníky i na řadu podporovatelů v regionu i na ministerstvu. V současnosti působí v muzeu plně stabilní a špičkový tým lidí schopných podávat vynikající výkony. O tom nemusím přesvědčovat nikoho, kdo činnost muzea z vnějšku sleduje.

Kdo ale ví, co sleduje ministr kultury tím, že vám i přes doporučení smlouvu neprodloužil.

Funkci jsem získal na základě výsledku konkurzu na dobu neurčitou. Teprve dodatečně bylo rozhodnutím ministra zavedeno časově omezené jmenování s cílem interně vyhodnocovat práci ředitelů.

V návaznosti na splnění šestileté rozvojové koncepce a dosažení vynikajících výsledků Slezského zemského muzea požádala ministrova náměstkyně Anna Matoušková o mé jmenování ředitelem na dubu neurčitou. Ministr nevyhověl a vyhlásil výběrové řízení. Důvody, které ho k tomu vedly, neznám.

Ve funkci končíte s čistým štítem, což se každému nepodaří. Už máte jasno v tom, co dál?

Věřím, že přijdou nové výzvy a že se jich budu schopen zhostit stejně dobře jako záchrany Slezského zemského muzea.