Společně se svým kamarádem Kryštofem Zlatníkem si říkají Divadlo Talentované dvojice. „Kryštof je lepší herec, mně jde zase o něco lépe psaní, takže se dobře doplňujeme," říká k jejich spolupráci Benedikt Říčný.

Kdy vás poprvé napadlo napsat divadelní hru?

Nejspíš to bylo ještě na střední, kdy jsme oba hráli ve školním divadelním souboru. Nějak jsme byli nespokojení s rolemi, které jsme hráli, a text nám přišel ne úplně vyhovující naším potřebám. Naštěstí s tím souhlasila i paní učitelka, která soubor vedla.

Díky tomu se nám naskytly různé možnosti moderovat kdejaké školní akce, kde jsme měli v podstatě absolutní volnost. A to byl první krok k tomu si sepsat i celé hry.

Máte nějaký divadelní vzor?

Tato pocta, potažmo prokletí, patří divadlu Járy Cimrmana.

Co je podle vás na psaní nejtěžší?

Dotáhnout texty do konce. Jen teď máme rozepsaných asi šest her a různých konceptů, které se nám velice líbí, ale nějak se jim nedostává konce. 
V tomto nejlépe fungují deadliny v podobě slíbených premiér.

Jak často hrajete?

Naše hraní bylo na dlouhou dobu přerušeno nepřítomností v republice. 
I přesto se nám povedlo zahrát zhruba třikrát do roka. Teď jsme zase oba v České republice, tak snad z toho času vytěžíme co nejvíc.

Co vás na psaní, případně hraní samotném nejvíce překvapilo?

Jak jednoduše jdou nejšílenější nápady převést do reality, když se pracuje se správnými lidmi.

Jak lidé reagovali na vaše hry?

Podle očekávání. Ze začátku vždy panuje překvapení a zmatenost, ale posléze většina lidí přistoupí na absurditu her a naše vystupování a užívá si to. Zbytek lidí se pak buďto přidá, anebo se dále opijí a přidá posléze. Naše hry podléhají principu: čím více toho jste ochotni dát, tím více toho získáte.

Plánujete ještě další hry?

Určitě ano. Jak už jsem zmínil, her v tuto chvíli máme rozepsaných více a rádi bychom do aktivního repertoáru přidali další. Co se vystoupení týče, nejbližší snad bude v Praze v rámci benefičního večera pro kurz, na kterém se organizačně podílím, pro Prázdninovou Školu Lipnice.

Hrajete spíše pro radost, nebo pro peníze?

Hrajeme, protože nás to baví. Pokud to baví i diváky, tak je to o to lepší, a pokud za to chtějí i platit, nebráníme se.

Zkoušeli jste si své hry před rodinou a kamarády, než jste je představili veřejnosti?

Premiéra našich dvou nejúspěšnějších her proběhla vždy veřejně, ovšem většina osazenstva byli určitě přátelé.

Jak dlouho na jednotlivých hrách pracujete?

Ono záleží. Máme hry, na kterých děláme měsíce a měsíce, a máme hry, které jsme napsali za den a noc před premiérou. Hodně velký faktor v tom je dostupnost nás obou. Vždy se lépe píše při osobním setkání než přes Skype.

Je nějaký sen, který byste si chtěl splnit?

Za mě asi nic konkrétního. Co bude, to bude a bude to fajn.

Benedikt ŘíčnýNarodil se 22. října 1991 v Opavě. Chodil na základní školu Vrchní v Opavě a následně vystudoval Slezské gymnázium. Nyní studuje psychologii v Olomouci. Mezi jeho velké koníčky patřil v minulosti také wrestling.

Nyní jej zajímá takzvaná stand-up komedie. Společně s Kryštofem Zlatníkem spolupracuje na Divadle Talentované dvojice. Mezi jejich hry patří například Vinice plná pomerančů, která pojednává o životě dabérů bolívijské telenovely, nebo hra Lidé, se kterými se dáme…, ta vypráví příběhy, které je možné prožít s neznámými lidmi v autobuse.

Petr Večeřa