Už to bude sedm let, co taneční školu vedete. Jakými největšími změnami prošla?

Tak hlavní a nejdůležitější je, že každým rokem zvedáme s trenéry úroveň školy o něco výš. V současné době se řadíme mezi nejlepší kluby zaměřené na disco dance v České republice. O tom svědčí také nejvyšší mistrovský titul a to, že jsme za loňskou sezonu ligy získali prvenství a měli největší počet medailí z celé republiky.

Také trenéři se každým rokem zlepšují a můžu říct, že trenérský tým pro letošní rok je opravdu ten nejlepší, jaký jsem si kdy mohla přát. Další podstatná věc je, že již třetím rokem trénujeme v úžasných prostorách ve Sportcentru Olymp Inn v Kylešovicích, kde nám poskytli perfektní zázemí a je tam naše hlavní centrum.

Existuje u disco dance něco jako přirozený talent, nebo se může naučit tento styl každý?

My s trenéry vždy říkáme, že naučíme tančit úplně každého. Hlavní je jeho píle a také to, že ho to baví, pak to jde v podstatě samo. Ale je pravda, že někdo k tomu má větší dispozice – rozsah, stavbu těla, pružnost atd., potom to je pro něho o to jednodušší.

Kolik svěřenců v současné době navštěvuje taneční školu? Jaký je poměr chlapců a děvčat? U spousty lidí panuje představa, že disco dance je spíš tanec určený dívkám. Je tomu tak, či nikoliv?

V současné době je to i s taneční třídou přes 180 tanečníků. Určitě převládají dívky, ale máme také několik šikovných a talentovaných kluků, kteří dokazují to, že i klukům to jde a můžou v tom být úspěšní.

Jednoho dlouholetého tanečníka máme již několik let v trenérském týmu a holky perfektně doplňuje. Letos taky máme jednu raritku, a to že v malé skupině sedmi tanečníků máme tři kluky. Jsou to nejstarší tanečníci nad patnáct let a za celou dobu, co disco dance existuje, jsme úplně první, kdo máme v malé skupině tři muže.

Disco dance, to je kromě atraktivního tance i nádherná přehlídka kostýmů. Kdo je pro opavskou taneční školu navrhuje? A kde čerpá inspiraci?

Můžu říct, že taneční kostýmy máme opravdu jedny z nejhezčích a nejrozmanitějších v republice. Teď nám je chválili i cizinci na mistrovství světa v Německu. V základu je navrhuji já, ale máme výbornou švadlenu, která se v tom už dlouho s námi pohybuje, tak ví, co a jak.

Ona sama je také velice kreativní a nápaditá, takže se navzájem perfektně doplňujeme.

S tou inspirací to musí být složitější i u vytváření nových a nových choreografií. Nemáte třeba někdy strach, že vám inspirace dojde?

No to určitě je, protože za ty roky je čím dál tím těžší vymyslet něco, co ještě nikdy nebylo a nikdo neměl. Ale zatím ty nápady mám, tak uvidíme, co bude za pár let.

A kolik vůbec v průběhu školního roku choreografií vymyslíte?

Letos máme v plánu vytvořit až deset soutěžních choreografií, se kterými se budeme účastnit soutěží od března do června. Když k tomu připočítám podzimní vytváření malých skupin, sól a duet, je to za rok něco přes dvacet choreografií.

Co považujete za dosavadní největší úspěch?

Samozřejmě letošní výhra mistrů světa je doposud jak můj, tak naší školy největší úspěch. Je to v podstatě to nejvyšší ocenění, které lze v tanečním světě získat. Je ale určitě pořád potřeba brát veškeré úspěchy s pokorou a děti správně vést.

Ty naše mi to samy letos na mistrovství potvrdily a ukázaly, když mi poté, co zatančily první kolo, řekly: Danko, nám ale nevadí, když nepostoupíme. My přece tancujeme pro radost a proto, že nás to baví. Tak si dovedete představit tu nečekanou radost, když postoupily do semifinále, pak do finále a nakonec získaly zlato.

A přesně toto je pro mě to nejdůležitější. Ne ten úspěch, ale že v dětech utkvělo, k čemu je celé roky vedu – že je naším hlavním mottem tančení pro radost a proto, že nás to baví, ne pro úspěch a pro medaile.

Vy sama se věnujete disco dance odmala, je tomu tak? Nechybí vám někdy, že sama nesoutěžíte?

Ano již od pěti let žiji v tanečním světě, který provází můj každodenní život. A to, že nesoutěžím mi už určitě nechybí. Užila jsem si toho do nějakých devatenácti let dosti a teď už jsou pro mě důležitější ty děti a jejich úspěch, než můj samotný.

Každá moje taneční etapa měla něco do sebe a vždy nějaké „pro" a nějaké „proti". Ale neměnila bych a jsem ráda za to všechno, jak to bylo a jak to je teď.

Je tomu u disco dance stejně jako u jiných sportů, kdy se prostředí a lidé v něm stali pro trenéra druhou rodinou?

Určitě je to u nás také tak a pro mě je to momentálně spíš první rodina, protože tam a s nimi trávím mnohem víc času než se svou rodinou. (smích)

Ale myslím si, že to není druhá rodina jen pro trenéra, ale také určitě pro tanečníky a myslím si, že mluvím za všechny naše. Našlo by se u nás určitě mnoho takových, kteří by si bez nás a bez tancování nedovedli svůj život představit.

Když zrovna netrénujete tanec, jaké jsou vaše koníčky?

No, i když toho času moc není a když je, tak stejně vymýšlím choreografie nebo sleduji nějaká taneční videa. Ale když se nějaký ten čas najde, tak mám hrozně ráda nějaké klidnější činnosti – výlet do přírody, čtení knihy nebo sledování nějakého pěkného filmu.

Kolik let má nejmladší svěřenec taneční školy a kolik nejstarší? Jaký je vlastně ideální věk, kdy s disco dance začít? A jaká je nejspodnější hranice?

Nejmladší tanečnice má dva roky a nejstarší tanečník dvaadvacet let. Samozřejmě že čím dříve, tím lépe, tudíž nejlepší věk pro to, začít je od tří do sedmi let. Pak je samozřejmě možné začít kdykoliv, ale třeba v patnácti letech už se těžce zvládne a naučí to, co ještě stihne třeba desetileté dítě.

Ale jak říkám, nejdůležitější je píle a to, že ho to baví. To je hlavní krok ke zvládnutí a úspěchu.