„Valkyriím jsem naprosto propadl," přiznal.

Kdy vás vlastně motocykly „pohltily" a začal jste je přestavovat?

První impuls nastal v mých patnácti letech. Tehdy jsem se dostal k motorkám, měl k dispozici motor z ČZ 250 a učil jsem se strojním zámečníkem. Pracovat na motocyklech mě vždycky strašně bavilo.

Během roku 1977 jsem vyhrál první tvůrčí soutěž. Později jsem získal výuční list také na „karosařinu", což mi strašně pomohlo. Dneska provozuji autoservis. Přestavba motorek je moje velká vášeň a koníček.

Kudy vedla cesta přímo k valkyriím?

V roce 2002 jsem koupil první Hondu F6C Valkyrie, jak zní její celý název. Honda ji tehdy vyráběla čistě pro americký trh. Zajímavostí bylo, že jako jediná se dělala v USA, i harley se vyrábí v Číně. Tento typ se potom dostal i k nám a musím říct, že mě absolutně nadchla.

Když jsem se na ní poprvé projel, byl jsem úplně hotový. Například z nula na sto kilometrů v hodině dokážete zrychlit za 3,2 sekundy. V roce 1996 vznikly první modely a jejich výroba byla ukončena o sedm let později.

Když jste tedy měl takovou motorku k dispozici, začal jste přemýšlet, jak by se dala vylepšit?

Přestavbám motorek se věnuji od mládí. Dělal jsem i tříkolky anebo totální stavby, kdy motorku začnete stavět úplně od základů. Dneska mám na kontě asi třicet přestavěných valkyrií a dvacet dalších motorek.

Jak složité je postavit motocykl úplně od píky?

Takzvaná totální stavba je velmi náročná, protože si musíte dávat velmi dobrý pozor, aby motorka splňovala veškerá kritéria provozuschopnosti na komunikacích. Je to samozřejmě náročné i časově, protože jedna taková stavba mi zabrala 750 hodin práce.

Když jsem si pořídil valkyrii, neustále jsem ji vylepšoval, sháněl různé doplňky a podobně. Na první soutěži ještě nezabodovala, ale já prohlásil: Počkejte za rok, to vám ukážu. (smích) A skutečně jsem začal na motorce pracovat a přestavovat ji.

A úspěchy se dostavily?

Určitě, na celoevropských srazech valkyrií, které se konaly například v Rakousku, Francii, Švédsku a dalších zemích, se mi podařilo zvítězit anebo získat umístění mezi první trojkou.

Já osobně si ovšem vážím takzvaných diváckých cen. Vítězství, které získám díky hlasům lidí, běžných účastníků takového srazu, jsou pro mě cennější než ceny poroty.

Na motorkách pracujete sám anebo máte i pomocníky?

Vždycky je to o týmu lidí, sám bych to nikdy nezvládl. Třeba na sedadla máme neskutečně šikovného sedmadvacetiletého kolegu, malby na motorky, takzvaný airbrush, úspěšně dělá zase Zdeněk Obrtel a dalo by se pokračovat.

Sdružují se čeští fanoušci valkyrií v nějakém oficiálním klubu?

Existuje celorepublikový klub, který se dělí na takzvané chaptery, dva tábory rozdělené na Čechy a Moravu. Oficiálních členů je pětapadesát, ale zapomínat nesmíme ani na dalších asi třicet sympatizantů, kteří jezdí na naše akce. Klub se jmenuje Valkyrie Riders.

U vás ve Vrchní ulici se nedávno uskutečnila výstava těchto motorek. Můžete osvětlit, u jaké to bylo příležitosti?

Náš Bar Valkyrie slavil pětadvacáté výročí. Otevřeli jsme ho už v roce 1991 a původně fungoval jako Bar Lucie. Nový název dostal přibližně před dvěma nebo třemi lety. Od nepaměti se zde setkávají motorkáři a uspořádali jsme výstavu motorek, které jsme přestavěli nebo od základu postavili.

František Groda se narodil 14. února 1961, vyučil se strojním zámečníkem a karosářem. K motorkám se poprvé dostal už ve svých patnácti letech. Odmala to pro něj byla velká vášeň a později se vrhl na přestavby.

Momentálně provozuje autoservis, motoservis, zabývá se také výrobou magnetických kleští, hřbitovních lamp a více než pětadvacet let má také Bar Valkyrie, dříve Bar Luice.

Je ženatý, s manželkou Janou má dceru Lucii (33 let). V současnosti už je i dvojnásobným hrdým dědečkem. Radost mu dělají vnučky Kristýna (10 let) a Tereza (8 let).