„Odhadujeme, že před čtvrt na dvě bychom mohli být u koule na Horním náměstí," líčil jeden z organizátorů Pavel Olšovec. „Bude to stát za to. Akci podobného rozsahu náš klub naposledy organizoval před deseti lety," doplnil František Zahálka. S oběma motorkáři naše redakce pořídila dvojrozhovor týkající se nejen sobotní vyjížďky.

K jaké příležitosti se tak velká vyjížďka vlastně koná a proč se jede zrovna na Krnov?

František Zahálka: Chtěli jsme to uspořádat z toho důvodu, že několik kluků našeho klubu má kulaté anebo půlkulaté narozeniny. Mi osobně je šedesát, dalšímu pětapadesát a dvěma pětačtyřicet let.

Pavel Olšovec: Krnov je krásné město, máme rádi zdejší cukrárny a v jedné z nich si dáme zmrzlinu. Jezdíme sem často. Z Holasické pojedeme přes opavské centrum až na krnovské náměstí, kde strávíme zhruba pětačtyřiceti minut a pojedeme zase do Opavy.

Na zpáteční cestě se hodláme vyhnout centru, abychom znovu nekomplikovali dopravu, po Vrchní a Ratibořské tak dále budeme pokračovat spojkou ke Globusu a z místního rondelu se zadem dostaneme až do kylešovického Areálu U Chovatelů, který je cílem naší vyjížďky.

Je složité takovou akci naplánovat?

FZ: Při organizaci si je třeba dávat pozor na celou řadu věcí. Máme zajištěn policejní doprovod. Součástí budou i džípy. Průjezd centry měst se také musel vyjednat.

PO: Organizace vyjížďky stojí čas a ne všechno je úplně jednoduché zařídit. Na samém počátku bylo nutné naplánovat trasu tak, aby dávala nějaký smysl, byla bezpečná a podobně. Zhruba deset kluků pojede ve vestách a na křižovatkách budou mít na starosti korigování provozu.

Kolik předpokládáte, že by skupina, která se vypraví do Krnova, mohla mít motorek?

PO: Těžko se to odhaduje, ale bude se to pohybovat v řádu několika desítek. Celá skupina musí být v pohybu, kdyby se zastavila, trvalo by, než by se znovu rozjela. Věříme, že vše proběhne hladce a k žádnému blokování dopravy nedojde. Kladli jsme na to důraz už při samotné organizaci celé akce.

Kdy váš klub pořádal podobně velkou vyjížďku? Je vůbec určena všem motorkářům?

FZ: Bylo to před deseti lety. Tehdy jsem slavil padesátku. Trasa se ale trošku lišila. Mohou se k nám připojit i další motorkáři. Sraz je ve 12.30 u mě před domem v Holasické ulici.

Zkuste se jako Silesian Bulls čtenářům trochu představit. Kolik máte členů a co je potřeba k tomu, aby se člověk stal součástí vašeho klubu?

FZ: Jezdíme hlavně na chopprech. Členů je celkem deset, tento počet zahrnuje také mladé kluky. Spojuje nás láska k motorkám a radost z jízdy. Jsme z Opavy nebo jejího okolí.

PO: Co se týče kritérií přijetí, je to asi obdobné jako v jiných motorkářských klubech. Základ je, aby člověk měl motorku. Ze začátku jezdí s námi jako support, příznivec klubu. Prochází testovacím obdobím a čeká na to, zda ho vezmeme, či nikoliv. Tato doba je neurčitá. Potom se výbor rozhodne.

Nové členy přijímáme, ale na druhou stranu je nehledáme za každou cenu. Zakládáme si na kamarádství, vzájemně si mezi sebou pomáháme a společně vyrážíme na různé akce.

Dá se Opava prohlásit za motorkářské město? Je zde hodně vyznavačů těchto strojů?

PO: Věnuje se tomu spousta lidí, Silesian Bulls je ovšem jediným klubem, který má své sídlo právě v Opavě.

Mohli byste jednotlivě popsat svůj příběh, jak jste se k motorkám dostali?

FZ: U mě to byl rok 2003. Předtím jsem jezdil na 250 nebo 350kách, ale pak mi můj kamarád ukázal Yamahu 535 Virago. Půjčil mi ji a já si tento stroj okamžitě oblíbil. Následně jsem si ho několikrát vypůjčil i v Hlučíně. Za víkend vás to ovšem vyšlo na tři tisíce korun, tak mi manželka řekla, ať si koupím svůj vlastní. Já ji rád poslechl a pak to začalo.

Byli jsme skupina motorkářů, ale já za nimi zaostával, protože všichni měli obsah nad 1000 kubických centimetrů. Po roce a půl trápení jsem se začal poohlížet po něčem novém. Nakonec jsem si pořídil Yamahu Dragstar 1100. Je to obyčejná motorka. Někteří kluci z našeho klubu si ze mě dělají srandu, že jezdím na Pionýru. (smích)

PO: K motorkám jsem přičichl už v mládí. Ze začátku to byly různé Pionýry, Jawy anebo Čezety. Potom jsem si stejně jako Franta koupil Virago. Po revoluci se toho u nás moc sehnat nedalo. Takové motorky pořídit prakticky nešly. Po čase jsem ovšem začal hledat něco silnějšího.

V roce 2003 tak padla volba na Yamahu Wildstar 1600. Dodnes na ní jezdím, ale samozřejmě jsem si ji upravil podle sebe. Tato záliba je i o tom, že si svou motorku vybavíte, jak chcete. Uvažuje se o zrušení doplňků, ale to by náš koníček ztratil smysl. Od toho jsou koneckonců srazy, kde se pochlubíte ostatním, proberete spoustu věcí a nasbíráte inspiraci. Každý se do své motorky snaží vtisknout svou myšlenku.

Zde tedy narážíme na to, že jde o životní styl…

FZ: Je to tak. Někdo jezdí na kole, chodí na procházky. My vezmeme motorku a užíváme si jízdu.

PO: Někdo neumí pochopit, že sedneme na motorku, urazíme třeba sto kilometrů, dáme si kávu a jedeme zpět. U nás je ovšem důležitý prožitek a radost z jízdy. Jde o to uvolnění. Ještě než člověk usedne do sedla, musí si umět trasu dobře naplánovat.

Rádi se taky složíme a přispějeme na dobrou věc. Takhle jsme například pořídili fotoaparáty pro dětský domov. Pomáháme při řadě akcí. Dělali jsme doprovod při vyjížďce amerických aut, na opavském triatlonu jsme vozili rozhodčí a podobně.

Rozhodně to teď nemyslím špatně, ale vaše vizáž může v lidech vyvolávat respekt a možná i obavy. Nenarážíte někdy v tomto ohledu?

PO: Motorkářský styl života souvisí i s určitým vzhledem. V klubu máme sice i mladé kluky, ale většinu tvoří členové starší pětačtyřiceti let, kteří už v životě mají něco za sebou. Jezdíme rychlostí osmdesát kilometrů za hodinu a vychutnáváme si to.

Rozhodně nedosahujeme a ani dosahovat nechceme velkých rychlostí kapotovaných motorek. Nedávno jsme například vyjeli k jezeru Turawskie v Polsku. Bylo to 150 kilometrů tam a 150 zpátky. Byl to skvělý výlet, na němž byla spousta kamarádů, a o tom to je.

Jaké jsou vlastně pořizovací náklady na motorku, s níž jezdíte?

FZ: Můj Dragstar stál v roce 2003 asi 210 tisíc korun. Dneska už by cena byla výrazně nižší. Sem tam do toho doliju olej, doplním benzín a jsem spokojený. O motorku se mi skvěle stará můj kamarád Venca Pokorný. Je to skvělý koníček, který si časem získal i naše manželky či přítelkyně. Dneska jezdí s námi.

PO: Záleží na tom, o čem se bavíme. Pořizovací cena motorky je jedna věc, k tomu ale musíte přičíst i cenu doplňků, bez nichž takový stroj skoro ani nelze řídit.

Kolik tedy musím přičíst za takové doplňky?

PO: Je to zhruba kolem 100 tisíc. Já tomu říkám daň z přepychu. Je třeba si koupit různé brašny a mohl bych pokračovat. Jinak byste si ani pomalu neměli kam dát ani lékárničku, bez níž dnes nemůžete řídit.

Mezi motorkáři koluje takový vtip o tom, že kdyby se nám na motorkách nedejbože něco stalo a naše drahé polovičky by je pak měly prodat za ceny, které jim říkáme, asi by nás trefilo. (smích) Ty totiž mnohdy nejsou shodné s realitou a my máme tendenci ubírat.