Jedná se o velmi zajímavý projekt. Řeknete k němu nějaké bližší informace?

Farma dává lidem možnost zaměstnání. Někteří na ní přímo bydlí, ostatní přijíždějí každé ráno z Opavy nebo dojíždějí sami z okolních vesnic. Celkem na farmě pracuje čtrnáct lidí, z toho dva stálí zaměstnanci, zbytek tvoří klienti.

To jsou jednak lidé žijící v našem azylovém domě a pak lidé z úřadu práce, které u nás zaměstnáváme v rámci projektu Veřejně prospěšných prací, který vznikl v roce 2012. Vždy se ale musí jednat o lidi bez přístřeší nebo v životní krizi.

Jaká je historie celého projektu? Kde se vlastně vzal nápad něco takového vytvořit?

Historie farmy se začala psát někdy v letech 1995 - 1997. Nápad se zrodil v hlavě našeho bývalého zaměstnance, který tehdy zdědil usedlost ve Strahovicích a rozhodl se poskytovat lidem ubytování. Pak v rámci projektu Sociální rehabilitace přešel k Armádě spásy, my jsme s ním začali spolupracovat a celou záležitost dále rozvíjeli.

Dostáváte na chod farmy nějaké dotace nebo jste soběstační?

Předem je nutno říct, že farma není výdělečný projekt, to znamená, že sama na sebe si nevydělá. Co nám hodně pomáhá, jsou dotace na pastviny a zemědělská zvířata, která tam chováme. Jsou to sice jen malé částky, nicméně i ty pomůžou.

Zabýváme se také výrobou pelet, které si u nás lidé mohou objednat. Výtěžek z jejich výroby pak třeba slouží k pokrytí nákladů na mzdy zaměstnanců.

Kolik ročně stojí provoz takové farmy?

Celková částka činí přes milion korun, farma sama by se neuživila. Hledáme proto i jiné cesty, jak získat finanční prostředky. Například loni v květnu se v rámci výročí Armády spásy v Opavě uskutečnil benefiční koncert, na kterém se vybraly desítky tisíc korun.

Ty jsme pak investovali do stavebních úprav a k vybudování zázemí pro klienty. Velmi oceňuji spolupráci s nadací Divoké husy, která samotný výtěžek ještě zdvojnásobila.

Můžete popsat denní režim klientů na farmě?

Vždy v šest hodin ráno vyjíždí do Strahovic devítimístné auto. Jak jsem již řekl, jsou to klienti azylového domu nebo lidé z úřadu práce, kteří se ocitli v krizi. Pak jsou tu lidé, kteří přímo na farmě bydlí. Přes den vykonávají běžné činnosti související s chodem farmy.

Pracovní den pro ně končí o půl třetí, kdy se vůz vrací zase zpět do Opavy.

Co konkrétně dělají?

Starají se o zvířata, v současnosti máme asi padesát ovcí, dvacet pět koz, prasata, slepice a další. Vykonávají stavební práce, řežou dřevo, učí se používat různá zařízení jako drtič, stroj na výrobu pelet, pilu. Zkrátka nacvičují pracovní dovednosti.

Důležité je především to, aby, jak se říká, nezakrněli. Farma by měla být jakýmsi mezistupněm mezi azylovým domem a běžným životem.

Pracují na farmě jen muži nebo i ženy?

Muži i ženy. Hlavně to jsou lidé, kteří už nechtějí jen polehávat v azylovém domě nebo se poflakovat někde po městě, ale skutečně mají jasný cíl a snaží se jej dosáhnout. A co je úplně nejdůležitější, musejí mít k venkovu vztah, bez toho to nejde.

Například zaměstnáváme staršího muže, který celý život pracoval v zemědělství. Jenže firma zkrachovala, on neměl z čeho platit nájem, vznikly dluhy a už to šlo jedno s druhým. Jenomže tady nemůže být napořád.

Na jak dlouho tedy lidem práci nabízíte?

Klademe si za cíl u nás zaměstnat klienty na jeden rok. Samozřejmě nechceme nikoho vyhazovat, ale, jak jsem již řekl, měl by to být jen jakýsi odrazový můstek někam dál.

Vraťme se ještě k výrobkům, které farma sama vyprodukuje. Jak je to s dřevěnými peletami, mohou si je tedy lidé u vás standardně objednat?

Určitě. Pelety vyrábějí lidé na farmě, kde také na ně máme kotel, na který jsme dostali dotaci. Kotel na pelety je od firmy ČEZ, stroj na výrobu pelet pak věnovala společnost OKD. Vytápíme jimi centrální budovu na farmě. Pokud lidé u nás budou mít zájem, mohou si u nás pelety i objednat, ale jistě ne v nějakém obrovském množství.

A nějaké další výrobky?

Začali jsme se věnovat výrobě sýrů. Do budoucna bychom chtěli vylepšit prodejní stránku, výrobní prostory na to máme. V současné době hledáme umístění pro nějaký menší obchůdek. Do té doby, co na farmě vyprodukujeme, si také sami sníme. Nicméně je to jedna z cest, kterou bychom se chtěli vydat.

Zpětná vazba je myslím v tomto případě velmi důležitá, dostává se jí i vám, pomohl už někomu pobyt ve Strahovicích k lepšímu životu?

Popravdě řečeno bývají to bohužel jen takové vlaštovky, ojedinělé případy. Ono je to docela složité, když celý život pracujete jen v jednom odvětví a máte už své roky. Najít si práci pak není vůbec jednoduché.

Ale máme třeba jednoho bývalého klienta, který na farmu pravidelně dojížděl, z výplaty poplatil dluhy, které mu vznikly na sociálním a zdravotním pojištění, opravdu se snažil. Teď pracuje v jedné strojírenské firmě v Opavě, oženil se a je spokojený. Tak by to asi mělo být.

Veronika Bernardová