Vedly nás k tomu také hlasy a rozpaky některých našich čtenářů, kteří si v takových případech nejsou jisti, zda to dotyčný opravdu potřebuje. Jsou i takoví, kteří anonymně kritizují velkou a údajně nezaslouženou pomoc rodičům popálené Natálky z Vítkova. Rodina nyní bydlí v domku pořízeném z darů soucitných lidí v Budišově nad Budišovkou.

Pomoc rodině Natálky dnes částečně ovlivňuje i pomoc Ingrid Podhradské. Ona sama je velmi vděčná za každý dárek, oblečení či hračky pro své děti, jedním dechem však dodává, že měla velký problém o pomoc poprosit.

„Jsem hrdý člověk, který se vždy spoléhal sám na sebe. Vždy jsem se o sebe a své děti dokázala postarat, i když to nebylo na vyskakování. Jenže když vám shoří barák a vy přijdete o střechu nad hlavou a spoustu věcí, dojde vám, že to sami nezvládnete a o tu pomoc poprosit musíte, jinak by vaše děti snad musely chodit nahaté," řekla nám ve středu hubená černovláska.

Když jsme jí řekli, že její fotka bude v novinách, zaskočilo ji to. „Moje fotka? Vždyť se na mě podívejte. Bez zubů a bez prstů," ukazuje ruku bez dvou prstů, o které přišla při řezání dřeva na cirkulárce. A odkdy ženy pracují na takovém stroji nahánějícím hrůzu už jen svým zvukem? „Mi to nevadilo. Dělala jsem to ráda vždycky. Žádný chlap stejně v baráku nebyl a já potřebovala dřevo na zimu," krčí rameny.

Ingrid Podhradská nyní bydlí se svými pěti dětmi v jedné místnosti hotelu Slezský Dvůr v Podhradí a čeká, zda jí vítkovská radnice přidělí byt. Zda na to radní kývnou, je ovšem otázka. Museli by se přenést přes problém, že paní Ingrid má trvalé bydliště na Městském úřadu v Jindřichově Hradci, kde jako dítě vyrůstala v pěstounské rodině.

„Já bych si ráda dala trvalý pobyt na vítkovský úřad, jenže tam mi řekli, že to z úřadu na úřad nejde. Jedině kdyby mi trvalý pobyt dovolil někdo z místních občanů zapsat k sobě. Ale kdo by to udělal? Lidé se bojí a ani se jim nedivím," krčí rameny Ingrid a doufá, že jí Vítkov dá nejdříve byt a ona si tam poté zapíše trvalé bydliště.

A ještě jedna dvě důležité věci, kterou jsme si nechali na závěr: paní Ingrid nedluží městu Vítkov ani korunu a podle svých slov má obrovskou chuť do práce. „Jsem vyučená švadlena, šila jsem potahy do aut a hrozně moc chci do práce zas. Udělám to, jen co nejmenší syn povyroste. A budu klidně šít zas i bez dvou prstů to zvládnu," dodává.

Další informace přineseme v úterním vydání našeho týdeníku

Zuzana Urbánková

Děti uspořádaly sbírku

Příběh Ingrid Podhradské a jejích pěti dětí je našim čtenářům dobře znám. Rodině z Vítkovska, která přišla při požáru těsně před Vánocemi o střechu nad hlavou, se rozhodla nabídnout pomocnou ruku řada lidí. Teď pro ni dokonce uspořádaly spontánní sbírku i děti.

Ingrid Podhradská je takovouto vlnou solidarity upřímně dojatá. Když přednedávnem přišla čtyřiatřicetiletá žena vinou nehody na cirkulárce o dva prsty a před Štědrým dnem pro změnu zachvátily plameny ve Vítkově-Podhradí dům, kde i se svými pěti dětmi bydlela, o moc hůře snad již být nemohlo.

Se všemi dětmi, z nichž nejstarší je jedenáctiletá dívenka a nejmladší několikaměsíční chlapeček, se musela nastěhovat do jedné malé místnosti v hotelu v Podhradí. Přesto nepodlehla depresi z nepříznivého řízení osudu, a snažila se nalézat pozitiva v tom, že se nikomu nic nestalo a mohou být všichni spolu.

close . zoom_in

Ingrid Podhradská má a stará se o pět dětí. Z leva můžeme na fotografii vidět Vanesu (8 let), Sama (2 a půl roku), Sandru (11 a půl roku) a Nicolase (7 let). Na fotografii chybí nejmladší Maxim (9 měsíců). Foto: Archiv Ingrid Podhradské

Okamžitě po celé nešťastné události s požárem přišli s nabídkou pomoci a menšími dary hasiči, zástupci Červeného kříže, obchodního řetězce Globus i obyčejní lidé. Po uveřejnění příběhu rodiny v našich novinách se redakci navíc ozvala čtenářka, která nabídla Ingrid Podhradské a jejím dětem bydlení v rodinném domě v jedné vesničce v Posázaví.

Lidí, kteří nezůstali lhostejní a snažili se rodině jakýmkoli způsobem ulehčit její nynější život, se nalezlo poměrně dost. To, co však přišlo teď, bylo překvapení i pro samotnou Ingrid Podhradskou. Předevčírem jí totiž zaklepali na dveře lidé přivážející oblečení a také menší finanční obnos, pocházející ze sbírky, kterou sami od sebe uspořádali žáci jedné z krnovských základních škol.

„Setkala jsem se v životě se vším, ale s něčím podobným ještě ne. Zdá se mi to krásné. Když někomu pomůže dospělý, je to samozřejmě skvělé, ale to, že se dokonce dají kvůli pomoci jiným dohromady malé děti, to je úžasné," neskrývá své dojetí Ingrid, která dodává, že překvapením nad tak hlubokým gestem nemohla v noci ani usnout.

Kdo ale byly vlastně ony děti, které za vším stojí? Jednalo se o žáky Druhé základní školy v Krnově. Nešlo přitom o sbírku organizovanou místními učiteli či jednou třídou, ale spontánní záležitost, již si vymyslelo několik místních žáků a zapojilo do ní své kamarády a spolužáky ze školy. Kromě dvou pytlů oblečení a jednoho pytle bot se tak mezi nasbíranými věcmi nalézal také igelitový sáček, v němž se ukrývalo celkem 521 korun v různých mincích.

„Peníze jsem okamžitě vložila dětem na účet. Chtěla bych znovu moc poděkovat všem, kdo nám pomohli a pomáhají. A zvlášť bych pak ráda poděkovala těm dětem, které nám teď poslaly ty dárky. Je to podle mě nádherné," uzavírá Ingrid Podhradská. Dnes už tak doufá hlavně v jedno, a to, že se jí a jejím blízkým snad brzy podaří vyměnit své improvizované bydlení v hotelovém pokoji za útulný, větší, a hlavně trvalý domov.

Tomáš Pustka