Do horkého křesla usedají osobnosti, jež jsou nějakým způsobem spjaty s Opavou. „Vybírám ze svého seznamu. Ten měl původně osmdesát jmen,“ přibližoval zakladatel Hovorů s…

Co bylo hlavním impulsem k tomu, aby vznikl váš pořad?

První Hovory proběhly v říjnu loňského roku. Předtím v létě jsme seděli s mým spolubydlícím, který studuje stejný obor jako já, doma a bavili se o tom, co Opavě chybí. Shodli jsme se na tom, že je to talkshow. Tu jsem mimochodem chtěl odmalička dělat.

Původně jsme chtěli, aby se vysílala v televizi. Oslovili jsme s tím Polar, ale naše představy, jak by pořad vypadal, se rozcházely. Nakonec tedy vše probíhá naživo v sále, kde sedí i publikum.

První tři Hovory se uskutečnily v Music Clubu 13, ale od roku 2017 to dělám v Klubu Art. Přičinil se o to opavský básník a dramaturg Opavské kulturní organizace Jan Kunze. Ten byl mým prvním hostem, můj projekt ho zaujal a nabídl mi, abych se přesunul právě do Artu.

Podle jakého klíče vybíráte hosty?

Přijde mi, že na to, jak je Opava malé město, má hrozně moc zajímavých lidí, kteří jsou s ní nějak spjati. Začal jsem si psát seznam lidí, které bych chtěl ve své talkshow. Šlo o ty, o nichž jsem věděl anebo mi o nich někdo řekl, googlil jsem a podobně.

Postupem času jsem ale zjistil, že ten, kdo je zajímavý pro mě, nemusí být tolik zajímavý pro publikum. Můj seznam měl původně okolo osmdesáti jmen, později jsem ho ale zredukoval na polovinu.

Když se díváme například na show Jana Krause, vidíme, že musí okamžitě reagovat na to, co zpovídaný říká. Jak vám osobně jdou bezprostřední reakce?

Základ je připravený. Pokud vím, že člověk v křesle není zrovna nějaký velký řečník, dopředu mu nastíním, o čem rozhovor bude a jakým směrem se bude ubírat s tím, že naživo se to pak může stočit trochu někam jinam.

Snažím se být pohotový, ale záleží na tom, kdo zrovna přijde. Například v posledních Hovorech byl prvním hostem devadesátiletý noblesní pán, plukovník Antonín Zelenka. Toho jsem spíše nechal hovořit, vyprávěl nám různé zážitky.

Po něm přišel Marek Orlík, vítěz Robinsonova ostrova. S ním jsem už vedl dialog a dovolili jsme si různé vtípky. Když přišla nahrávka na smeč, využil jsem ji.

Na který z dílů nejraději vzpomínáte?

Vždycky mi v paměti utkvějí především ty poslední, ale vzhledem k tomu, že jsem velký sportovní fanoušek, byla to setkání se sportovci, a to třeba s fotbalistou Zdeňkem Pospěchem.

Velkým zážitkem byly i Hovory, do nichž přišel rektor Slezské univerzity Pavel Tuleja a Tereza Španihelová, která prochází proměnou z muže na ženu. Tohle byla opravdová a zatím také nejvelkolepější show. Sál byl plný, mohlo tam být okolo stovky lidí.

Kdo je vaším vysněným hostem?

Přál bych si, aby pozvání přijal člen činoherního souboru Slezského divadla, herec Dan Volný. Námluvy už sice probíhají, ale zatím máme problém to sladit časově. Věřím však, že se domluvíme.

Pracuji také na návštěvě ze strany majitele pivovaru Bernard Stanislava Bernarda, který pochází z Háje ve Slezsku. Doufám, že do konce tohoto akademického roku oba do Hovorů s… zavítají.

Vybavíte si i nějakou humornou historku, jak se říká, z natáčení?

Vzpomínám si třeba na díl, v němž měla vystoupit Tereza Španihelová. Měla se dostavit v určitý čas, ale nabrala zpoždění. Proto jsem ji zavolal, zvedla to až napotřetí. Ptal jsem se, kde je. Po chvíli mi odpověděla, že se omlouvá, že jí to nevyjde.

V tu chvíli jsem ztuhl a nebyl schopný slova. Po deseti vteřinách však dodala, že si dělá legraci. Byla v taxíku na cestě. Nakonec vše proběhlo bez problémů.

Jakub PlaskuraNarodil 23. ledna 1994 ve Vítkově. Chodil na Základní školu v Budišově nad Budišovkou, potom na vítkovské gymnázium a momentálně je ve druhém ročníku magisterského studia oboru Audiovizuální tvorba na Slezské univerzitě. Jeho velkými koníčky jsou sport a divadlo.

Před třemi lety založil univerzitní divadelní soubor Dramkrou, který je složen pouze ze studentů opavské univerzity, přičemž jejich tvorba je ryze autorská.