Zajímavé expozice jsou v plánu také pro příští rok. „Chystáme například výstavu Čas dětství a her, na kterou se moc těším," přiznala Jana Horáková a odpověděla také na několik dalších otázek naší redakce.

Na konci ledna bude ukončena výstava Neklidné století. Jak ji hodnotíte?

Podle mého názoru i podle ohlasů návštěvníků se jedná o zdařilou výstavu. Hodně z nich si při pohledu na některé exponáty vzpomnělo na to, že podobné věci měli doma a tak dále. Přesná čísla v tuto chvíli nemám 
k dispozici, ale návštěvnost jsme oproti roku 2013 měli vyšší.

S loňským rokem to nesrovnávám, protože muzeum slavilo významné výročí, a sice dvě stě let od svého vzniku.

V hlavním sále Historické výstavní budovy byly veřejnosti v rámci Neklidného století pravidelně představovány unikátní exponáty. Který z nich byl ten nejunikátnější?

Určitě portrét Mechtildy Lichnovské. Jsem ale moc ráda, že nám byly zapůjčeny také Kubišovy deníky. Pro mě osobně byla jedinečná i zlatá medaile Jiřího Rašky. Pocházím z Frenštátu a jako dítě jsem se s tímto legendárním skokanem na lyžích často setkávala.

Co chystá muzeum pro příští rok?

Jednou z největších výstav bude od března Čas dětství a her, která se zaměří na staré hračky. Kolegyně na ní několik let pracovaly. Velmi se na to těším, protože návštěvníci uvidí spoustu hraček, s nimiž si v minulosti sami hráli. Výstava zahrne také literaturu pro děti a další věci.

Na podzim pak připravujeme další zajímavý výstavní projekt, který se zaměří na spolkový život v devatenáctém století. V plánu jsou i další expozice.

Vypíchla byste nějaký zajímavý exponát, který se na výstavě starých hraček objeví?

Bude toho skutečně hodně, takže je těžké zmínit pouze jednu věc. Půjde o různé stavebnice, panenky anebo tzv. angličáky, k nimž mám osobně velmi blízko. Konkrétně pak třeba o známou značku Yesteryear. Starám se také o pozůstalost generála Heliodora Píky.

Od manželky jeho syna Milana mám k dispozici krásnou panenku ze dvacátých let minulého století, ta má dokonce její vlasy.

Tak to musíte osvětlit. Jak je možné, že vy jako žena máte blízko zrovna k angličákům?

Mým tatínkem jsem byla vychována jako kluk. (smích) Tíhla jsem k autům, zbraním anebo právě k angličákům. Mám kompletní sady, které určitě zapůjčím do výstavy o hračkách.

Odkloňme se nyní od výstav a přejděme k jedné z nejpalčivějších otázek, kterými se muzeum v současnosti musí zabývat. Jedná se o Blücherův palác. Budova byla během roku zavřena statikem, nutná je rekonstrukce a přesun přírodovědných sbírek. Zkuste popsat aktuální situaci.

Pracuje se na investičním záměru. Totéž platí o harmonogramu stěhování. Důkladná logistická příprava je v tomto směru velmi důležitá. Rádi bychom exponáty přestěhovali do jedné z budov Dukelských kasáren, ale v tuto chvíli čekáme na vyjádření Armády ČR, jestli nám objekt poskytne.

Palác se už začal pozvolna vyklízet. Sbírky zůstávají na svých místech, ale odstranily se různé staré nepotřebné věci, papíry a podobně.

Opomenout nesmíme ani rekonstrukci Müllerova domu. V jaké fázi jsou stavební práce?

Momentálně je z něho staveniště. Stavební práce už začaly. Zahájen byl také průzkum krovu a sklepních prostor.

Za několik týdnů uplyne přesně rok, co jste ředitelkou Slezského zemského muzea. Stačila jste si za tu dobu dostatečně zvyknout na novou pozici?

Rozhodně. Myslím si, že jsem se aklimatizovala poměrně rychle. V muzeu jsme měli celou řadu projektů a bylo třeba nastudovat zejména zákony o veřejných zakázkách. V příštím roce bych se více chtěla věnovat kurátorské práci, protože tvořit výstavy mě stále velmi baví.

V muzeu ale mám pod sebou spoustu šikovných lidí. Snažím se, aby měli klid a svobodu při práci. Nechci jim do toho zbytečně mluvit.

Pomohla vám v pozici ředitelky skutečnost, že jste předtím působila jako vedoucí Národního památníku II. světové války v Hrabyni?

Určitě ano, hlavně má účast 
v programové radě a krizovém štábu. Přece jenom v muzeu pracuji už pětadvacet let a prostředí dobře znám. Nemusela jsem se tedy seznamovat s něčím novým.

Pracovně jste velmi vytížený člověk, dopřejete si volno alespoň během vánočních svátků?

Nějaký den volna mě čeká. Vánoce doslova miluju. I přes ten shon se mi povedlo napéct asi patnáct druhu cukroví. Těším se, až se dostanu ke své oblíbené činnosti, kterou je vyrábění popisků fotografií československých letců, kteří během druhé světové války působili v RAF. Po krátkém oddechu se ale budu muset pustit zpět do práce.

poznámka - rozhovor se uskutečnil v úterý 22. prosince.