Jak se lesník dostane mezi podnikatele?

Řízením osudu i lidí. Když jsem měl státnice, byla z příkazu tehdejšího ministra zemědělství zrušena polovina míst u lesů, a tak mi nezbylo než zamířit do jiného oboru.

Jste v rozhodování sám voják v poli, nebo máte spolupracovníky?

Činnost v Hospodářské komoře zásadně vyžaduje týmový přístup. Na odstraňování překážek se dlouhodobě podílím se členy našeho představenstva. Dříve bývaly dost problematické například přeshraniční vztahy, dnes jsou už jednodušší.

Pohybujete se v podnikatelském prostředí. Neberou vás snobské touhy?

Neberou. Předvádět svou životní úroveň nepovažuji za nutné a mé světské statky zase až tak oslnivé nejsou. Snobismus je moc náročný a tvrdě po svých obětech vyžaduje dělat věci, které je ve skutečnosti nebaví.

Nepřipadá vám divné, že se atraktivní mladičké krásky tak často zamilovávají do …sátiletých movitých podnikatelů, ale nikdy ne do …sátiletých bezdomovců?

Nepřipadá. Osedlal jste si alespoň nějakého koníčka?

Občas. Rád čtu historické knihy, literaturu faktu, sci-fi a občas sáhnu též po beletrii. Baví mě plastikové modelaření, sportovní střelba a nepohrdnu ani počítačovými hrami. Věnuji se též myslivosti, která mi nabízí spoustu zážitků.

Dost odlišných od zážitků zvířat.

Na mysli mám hlavně příjemný pocit ze setkání s přáteli. V žádném případě nejsem myslivcem, který v lese pálí po všem, co se pohne. Čím jsem starší, tím raději zvěř jen pozoruji.

Máte rád i jiná zvířata než ta na talíři?

Jistě. Račte se zeptat naší kočky, ta to potvrdí. Řekl bych, že nemáme my ji, ale ona nás. Mám rád i psy, ale pro nedostatek času si žádného nemohu dovolit.

Jste běžným konzumentem života, nebo jeho labužníkem?

Člověk by se neměl trápit úvahami typu „Co by, kdyby". Snažím se prožít každý den naplno, třebaže ani dobrý gauč není zrovna k zahození. To ale neznamená, že na něm proležím volné chvíle. Nejsem typ muže, který doma na nic nesáhne.

Argumenty chlapa tvrdícího, že nic neumí, beru buď jako úspěšnou lež, nebo jako omyl ženy, která si ho vzala.

Věříte na osud?

Jen částečně. Některé věci přijdou, aniž by člověk věděl jak. Ale trpně čekat a říkat, že je něco někde psáno, také není to pravé ořechové. Souhlasím s arabským příslovím „Důvěřuj v Alláha, ale přivaž svého velblouda".

Jaký vztah máte ke zlozvykům?

Jsou mou nedílnou součástí, zvykl jsem si na ně a mám je rád. Nedobrovolně jsem se zbavil jen kouření, zůstávám dál mírně lenivý a možná hodně mluvím.

Důchod u vás bere za kliku. Jak ho vyplníte?

Nudit se určitě nebudu. Vnukovi budu dělat dědečka se vším všudy, s manželkou budeme hrát geocaching a častěji se dostanu do už zmiňovaného lesa.

Ano, některé sny bývají krásné.

Jiné přísloví radí: „Chcete své sny zabít? Uskutečněte je." Proto zůstávám raději oběma nohama na zemi a beru to, co mi život přihraje. Na druhé straně si vážím všech, kteří za svým snem šli tak dlouho, až si ho splnili.

Jiří Germanič se narodil roku 1954 v Hradci nad Moravicí. Po maturitě absolvoval lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Po postu referenta na ministerstvu obchodu se od roku 1991 stal ředitelem kanceláře Československé obchodní a průmyslové komory.

Od roku 1993 je ředitelem okresní Hospodářské komory v Opavě a od roku 1995 ještě členem Česko-polské mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci. Za úspěšné rozvíjení česko-polské spolupráce byl oceněn prestižní stříbrnou medailí Jana Masaryka. Bydlí v Opavě, je ženatý a má dceru i vnuka.