Magdaléna Šimečková: Psích hotelů je v republice stejně jako v zahraničí

Co vás přivedlo k práci se psy?

Vždycky jsem měla ráda zvířata i lidi. Ke psům jsem se dostala tak, že jsem toužila mít koně, ale to naši odmítli. Takže jsem si vyžádala aspoň velkého zlého psa. Ten mě proškolil, takže pak jsem už měla rozum a nechtěla jsem dál velké zlé psy – už jen velké psy.

Od roku 2006 provozujete psí hotel. Jak vypadá běžný den v takovém hotelu?

V hotelu mám nyní tři zaměstnance. Začínáme v osm hodin ráno krátkým venčením. Máme u hotelu několik oplocených výběhů, takže pouštíme co největší množství pejsků najednou po různých skupinkách.

Během hodiny se všichni vyvenčí, poté nakrmí a po jídle mají klidový režim bez fyzické zátěže.

Kromě krátkých venčení chodí i na delší procházky do lesa. Od dvanácti do dvou je polední pauza, v níž se střídají služby, a od dvou hodin začíná vše nanovo. Chceme, aby od sedmi hodin večer měli psi klid.

Část z nich je ubytována přímo v našem domě a zbytek je vedle v hospodářské budově.

Které psy do hotelu neberete?

Ty, kteří jsou agresivní na lidi. Zdraví zaměstnanců je pro mě totiž na prvním místě. Pokud je pes agresivní na ostatní psy, nemusí to být problém. Holky, které tady pracují, jsou zkušené a umí s takovými psy pracovat.

Také nebereme ty, kteří pobyt v hotelu nezvládají, jsou z prostředí vystresovaní, špatně zvládají odloučení od majitele nebo celé hodiny štěkají. To je známka velkého stresu.

Často se jezdíte vzdělávat do zahraničí. Je v cizině psích hotelů víc než v Česku?

Řekla bych, že pokrytí psími hotely je stejné u nás i jinde. Samozřejmě, že kvalita se liší, v Česku i v zahraničí existují hotely dobré i špatné kvality. Jsou i takové, které vyčnívají nad standard a jsou mou inspirací.

Nejsou v nich třeba žádné mříže, všude mají jen skla a ubikace jsou postavené tak, aby se psi navzájem nestresovali tím, že na sebe vidí.

V čem jsou hotely v Česku lepší než v zahraničí?

Myslím si, že nemají konkurenci ve způsobu, jakým se personál chová ke zvířatům. V tomto ohledu existují velké rozdíly. Pokud se někdo o psí hotel stará sám, je jasné, že péče o zvířata nemůže být kvalitní. Samozřejmě nemluvím o malých zařízeních, kam si paní v důchodu bere několik psů na hlídání, ale o těch, kde je jich ubytovaných dvacet a více.

Lidé u vás psy nechávají i na výcvik. Je taková převýchova účinná?

Snažím se klienty od převýchovy odradit, jsou to podle mě vyhozené peníze. Když za mnou někdo přijde a chce, abych mu převychovala psa, tak to o něm říká, že do toho nechce investovat svůj čas. Jestli se má ve vztahu mezi člověkem a psem něco změnit, tak se musí nejdřív změnit člověk.

Já mu můžu prošlapat cestičku, můžeme psovi pomoct najít nové způsoby chování. Ale aby chování zůstalo stabilní, to vyžaduje změnu i u majitele. Pokud nemá zájem se změnit, je pro mě výcvik zbytečná práce. Hodně trenérů to ale dělá, protože za to majitelé dobře platí.

Jste členkou organizace, která připravuje nastávající rodiče se psy na příchod dítěte. Co vás k této činnosti přivedlo?

Sama jsem měla psa, který neměl rád děti. Když jsem byla těhotná, tak jsem ho předem připravovala na příchod miminka. Měla jsem opravdu strach, protože i mi v minulosti ublížil. Věděla jsem, že kdyby se dostal do konfliktu s dítětem, tak by byl nebezpečný.

Jak tedy psa na příchod dítěte připravit?

Pes by především měl mít s dítětem pozitivní zkušenost. Přítomnost miminka by pro něj měla přinášet klid, pohodu a měla by pro něj být výhodná. Pes by také měl mít dostatek možností oddychnout si od shonu kolem dítěte, například ve vedlejší místnosti. Určitě by neměl být izolovaný, ale zároveň musí mít svůj prostor.

Dominika Sladká