První z nich pracuje jako preparátor a druhý jmenovaný je kurátorem zoologické sbírky. Společně jsme si povídali o práci ornitologů, metodách pozorování i nejzajímavějších ptačích druzích, které na Opavsku můžeme vidět.
Amatérským ornitologem se přitom může stát prakticky každý. Přesto nových zájemců o výzkum a ochranu ptáků, kteří by se stávali aktivními členy regionálních poboček České společnosti ornitologické, v dnešní době moc nepřibývá. „Připadá tak jeden až dva noví aktivní lidé na generaci," připustil Libor Praus.
Co všechno práce ornitologa během sčítání vodních ptáků vlastně obnáší?
Michal Jakubec: Pokud se chcete vydat na sčítání ptáků, je dobré mít u sebe dalekohled. Na škodu není ani fotoaparát. Kromě samotného počtu ptáků v lokalitě je nutné zaznamenat také teplotu, viditelnost, stav vody, zda docházelo k rušení, anebo povětrnostní podmínky.
Libor Praus: U druhů, kde je na první pohled snadno odlišitelné pohlaví, například kachna divoká, by se měl zaznamenat zvlášť počet samců a samic. Někteří ptáci mohou mít na noze ornitologický kroužek. V tom případě je dobré opsat jeho číslo a poslat toto pozorování na e-mail kroužkovací stanice: krouzkovaci.stanice@nm.cz.
Kdo všechno se může zapojit do sčítání?
LP: Prakticky každý a musím říci, že zimní období je pro začátek učení se poznávat naše ptáky v přírodě úplně nejlepší, protože v zimě není k vidění tolik druhů jako na jaře a v létě. Zájemci o pozorování, ochranu a výzkum ptáků na Opavsku mohou zkontaktovat přímo mě na e-mailu: praus@szm.cz. Rád začátečníkům poskytnu potřebné informace při pobytu přímo v terénu.
Dá se třeba při pozorování velkého hejna spočítat ptáky přesně na kus?
MJ: To asi ne, je to hodně složité. Nezkušení ornitologové mají tendenci spíš podhodnocovat. Oproti skutečnosti zaznamenají menší počet ptáků. Zkušenější člověk už to má víc v oku.
Panuje mezi lidmi zájem o vstup do Slezské ornitologické společnosti?
LP: Abych řekl pravdu, tak moc ne. Připadá tak jeden až dva noví aktivní lidé na generaci. Bohužel v regionu navíc chybí i kvalitní odborné zázemí. Na Ostravské univerzitě se ornitologií nikdo příliš vážně nezabývá. O mnoho lepší je situace například na Univerzitě Palackého v Olomouci, která se může pyšnit mezinárodně úspěšnou Ornitologickou laboratoří.
Jak jste se vůbec dostali k ornitologii? Specializujete se na nějaký konkrétní druh?
LP: Odmala tíhnu k přírodě a ptákům se věnuji od svých třinácti let. Mým nejoblíbenějším ptačím druhem je chocholouš obecný, který byl ve městech dříve velmi rozšířený. Ale dnes je bohužel jeho výskyt v Moravskoslezském kraji spíše výjimečný.
MJ: U mě to bylo na základní škole v Ostravě. Později jsem pracoval v Záchranné stanici v Bartošovicích. Dříve jsem sledoval zejména dravce a sovy.
Zkusme se nyní zaměřit jen na vodní ptáky. Můžeme v současnosti na Opavsku vidět nějaký nevšední druh?
LP: Obecně se k nám o dost více dostávají exotické druhy. Například kachnička mandarínská. Jeden sameček se o Vánocích vyskytoval na řece Opavě v Kateřinkách. Na jiných místech republiky, například v Brně, jich je však podstatně víc. Tyto pestrobarevné kachny tam mají regulérní divokou městskou populaci, která se pravidelně rozmnožuje.
Dá se Opava považovat za labutí město? Každý rok tady těchto statných ptáků není málo. V současnosti jich je kolem třiceti třeba na Stříbrném jezeře.
LP: Takhle se to asi nedá říct. V nížinách je najdeme na řekách i stojatých vodách prakticky v každém městě. Labutě byly dříve chovány prakticky výhradně jako okrasní ptáci v parcích na zámeckých rybníčcích.
Až někdy v padesátých letech minulého století u nás začaly hnízdit i ve volné přírodě. Vztah k člověku u nich nejspíš nějakým způsobem zakořenil, protože nejsou plaché a nechají se přikrmovat.
Vzpomenete si na své nejzajímavější objevy, pokud to takhle můžeme nazvat, při pozorování?
MJ: Za poslední dobu musím zmínit zejména poštolku rudonohou. Viděl jsem ji dokonce také na polích nedaleko Opavy.
LP: Zmínil bych pozorování vzácného konipase citronového. Ale více než pozorování nějakého vzácného zatoulance mě potěší nález hnízda nějakého zajímavého ptačího druhu. Toho nejzajímavějšího jsem si všiml před několika lety začátkem dubna při pobytu ve východních Čechách.
V době nálezu bylo ještě prázdné a nedostavěné. Až později jsem zjistil, že patří ťuhýkovi šedému. Měl jsem pak to štěstí, že jsem mohl pozorovat celý proces hnízdění od kladení vajec až po vyvedení mláďat.
Bude mít veřejnost někdy v brzké době možnost vyzkoušet si práci ornitologů v rámci nějaké akce?
LP: Ano, na poslední lednový den pod záštitou Slezského zemského muzea pořádáme vycházku ke Světovému dni mokřadů z Děhylova do Dolního Benešova. Sraz je v 9 hodin ráno na železniční zastávce v Děhylově. Návštěvníci budou seznámeni s problematikou ohrožení mokřadů a jejich vzácných ptačích obyvatel. Proběhne i pozorování a určování ptáků.
