Model, který se má stát vlajkovým exponátem přírodovědných kolekcí muzea, dává dohromady Miloš Malucha a jeho zkušený tým spolupracovníků. Ti se v příštím roce pustí také do vytváření preparátu sloního mláděte, které uhynulo v ostravské zoologické zahradě.

Jak dlouho už vlastně na preparátu pracujete?

Zhruba dva a půl měsíce jsme model upravovali, nyní jsme ve fázi, kdy se má natahovat kůže, taková nejdůležitější a podstatná věc. Po natažení vše bude asi měsíc schnout, následně přijde na řadu fáze, kdy se bude tmelit. Upravovat se budou místa, která jsou nějakým způsobem prošlá.

Celé se to musí repasovat a jemně dobarvit tak, aby se kůže nepoškodila a měla barvu živého slona.

Můžete osvětlit, jakým způsobem vlastně vznikl nápad pustit se do výroby tohoto modelu?

Dělali jsme už slona afrického pro Národní muzeum v Praze, ale tady byl požadavek ze strany Slezského zemského muzea na předání pozůstatků slona, protože taková možnost je jednou za řadu, řadu let. Sloni se dožívají vysokého věku a byla to spíše náhoda, že v ostravské zoo musel být utracen.

Aby tyto ostatky byly zachovány pro další generace, vznikl požadavek na preparaci.

Ztěžuje vám práci skutečnost, že obdobný preparát slona indického neexistuje?

Nikde nic takového není, respektive nevíme o tom. Zjišťovali jsme to všude možně ve světě. Je náročné to předělávat ze slona afrického, který je anatomicky úplně jiný. Kromě toho budeme dělat také mládě, které uhynulo v ostravské zoologické zahradě.

To se bude dělat v příštím roce podle preparátu. Odlitky jsou přímo z masa. Na to není model vůbec, protože mládě je poloviční a na světě na to neexistuje vůbec nic, žádná forma. Museli jsme si ji sami vytvořit.

Šlo o vaši první zkušenost se slony nebo jste už sloní tělo preparovali?

Před osmi až deseti lety jsme dělali slona afrického v Národním muzeu v Praze. Pracovali jsme na něm u nás v Ostravě a převáželi ho do Prahy. Tam byl akorát rozdíl v tom, že Praha má větší dveře. (smích) Tam prošel.

Zkuste vzpomenout další těžká zvířata, která jste preparovali.

Za těch asi třicet let, co se této práci věnuji, jsme toho dělali poměrně hodně. Jednoduchá nebyla například žirafa. Ty už máme hotovy dvě. Jinak je to spousta větších krokodýlů, hrochů… Zmíním i nosorožce. Tlustokožci patří mezi náročnější preparáty. Není tam srst a kůže musí být dokonalá. Tam to neschová vůbec nic.

Náročnost závisí také na velikosti. U tohoto slona je k nahození kůže zapotřebí asi osm lidí. Jak už to bude na lepidlech, bude to něco jiného. Pak už půjde lépe modelovat a vlastně nastoupí ta vlastní preparace.

Ta je asi také o matematice. Předpokládám, že všechno musíte mít důkladně změřeno. Je to tak?

Bral jsem asi 160 rozměrů všeho. Různé obvody, rozteče kloubů a další věci z masa. Tím se dostávám k tomu, že jsme pro zoo a také muzeum dělali končetiny kostry. Přední a zadní noha jsou uloženy v muzeu a budou také vystaveny jako kosterní materiál.

Všechno jsme začali měřit a na základě toho začali upravovat model, který jsme si objednali ze Spojených států amerických. Jakmile bude všechno sedět, můžeme se pustit do natahování kůže. Byť se to možná jeví jako nejjednodušší práce, spousta věcí nás tam může překvapit.

Jak takovým překvapením předcházíte?

Je třeba vzít skutečně hodně měr. Víme, kde a co máme měřit a kde by mohly vzniknout potíže. Od toho jsou pak ale speciální zkoušky, podle kterých zjistíme kde je potřeba něco přidat a kde zase něco ubrat. Všechno se následně musí porovnávat s anatomickými atlasy, abychom věděli, že jsme nikde neporušili anatomii svalů, nenatáhli je jinak, než by měly být.

Zoologická zahrada nám poskytla stovky fotografií slona, které jsme si důkladně prostudovali. Zkoumali jsme všechny polohy. Když třeba nakročí přední nohu, tak se mu změní anatomie vzadu. Pozor skutečně musíme dávat na všechno.

Z čeho všeho jste při preparování vycházeli?

Měli jsme k dispozici stovky fotografií ostravského slona. Na internetu je pochopitelně spousta snímků slonů indických, ale každý z nich je jiný.

Bude oproti tomu preparace uhynulého slůněte jednoduší i z toho důvodu, že budete mít k dispozici ostatky jeho těla?

Ty už jsme k dispozici měli. Dostali jsme ho po týdnu, kdy ho měli v péči patologové. Zjišťovaly se příčiny, proč uhynulo. Postupně jsme dostávali jednotlivé části jeho těla. To znamená přední nohu, zadní nohu, hruď a pak i celé tělo. Hned jsme z toho dělali odlitky, protože je to maso, které podléhá zkáze.

Musíte s tím pracovat rychle. My konkrétně jsme s tím pracovali ve dne v noci celkem dva týdny. Bylo to náročné.

Dan Zvolánek: Calvin byl skvělý chovný samec

Předlohou preparátu, který v těchto dnech vzniká v Historické výstavní budově Slezského zemského muzea, se stal samec slona indického Calvin, jenž byl až do loňského roku chován v zoologické zahradě v Ostravě. Nakonec se dožil devětadvaceti let. Celkem měl čtrnáct potomků, přičemž deset z nich stále žije.

Posledních šest let jeho života s ním jako ošetřovatel v ostravské zoo pracoval Dan Zvolánek.

„Jednalo se o zvíře, které bylo plnohodnotně schopno plnit výcvik tak, abychom se o něj mohli co nejlépe postarat. Tedy abychom ho mohli koupat, starat se o jeho nehty a kůži. Byl zařazen do programu umělé inseminace. V naší zoo se mu tedy mohlo za plného vědomí odebírat sperma, které se dále využívalo pro výzkum anebo umělé oplodnění," vysvětloval Dan Zvolánek a vzápětí ještě dodal:

„Co se týče chování k samicím, byl to výborný samec. K žádnému zvířeti se nikdy nechoval nijak agresivně. Mláďata s ním mohla být společně ve venkovním výběhu. Vždy splnil úlohu chovného samce."

Calvina připravil o život absces na přední noze, s nímž veterináři nakonec zápasili marně. „Problém byl s předníma nohama. V roce 2002 se mu jedna z nich vykřivila. Následně došlo k odvápnění kostí v důsledku sloních neštovic. Vykřivení se naštěstí podařilo zastavit, dále se už nezvětšovalo," uvedl jeho bývalý ošetřovatel.

Na závěr pak doplnil: „Bohužel u nás se mu na zdravé přední noze objevil absces, se kterým jsme dlouhodobě bojovali, léčili ho a dokonce jsme ho také uspali, abychom vše mohli provést v dokonalé narkóze. Ovšem ani to nezabralo. Nakonec jsme se po dlouhodobé neúspěšné léčbě rozhodli pro eutanázii, kterou jsme provedli v loňském roce."

Slon slouží i jako vzdání holdu pro Viléma Borůvku

Pro Slezské zemské muzeum (SZM) pracoval neuvěřitelných třiašedesát let. Nastoupil sem, když mu bylo pouhých osmnáct let. Preparáty Viléma Borůvky mají obrovský význam. Nešlo totiž o preparátora, který by byl uznáván pouze v tuzemsku, ale i na mezinárodní scéně.

Když před dvěma lety zemřel, odešel muž, jenž dostal přízvisko nestor českých muzejníků. Pro svou profesi žil doslova až do posledního dechu, do svých jedenaosmdesáti let. Není divu, že model slona indického má v sobě nést i jakýsi odkaz na tohoto preparátorského velikána.

„Chceme mu takto symbolicky vzdát hold. Často jezdil do exotických zemí a snažil se odtamtud vozit řadu exponátů. Máme obrovskou kolekci exotických zvířat. Postupně by je měl doplnit tento dermoplastický preparát," popisovala ředitelka SZM Jana Horáková.

Rovněž ona se jako dlouholetá pracovnice muzea s Vilémem Borůvkou dobře znala. Někdy také měla možnost nahlédnout pod ruce mistra mezi preparátory. „Byl to světově uznávaný preparátor a hlavně úžasný člověk. Byla s ním obrovská legrace.

Když jsem si s ním povídala, vždy mě zaujaly jeho znalosti a um, protože je preparátor a preparátor. Vilém byl skvělý právě v modelování. Tedy při práci, která právě teď probíhá v muzeu, modelování formy, na kterou se potom natáhne kůže, a vše se udělá tak, aby to bylo skutečně věrohodné," mínila dále čelní představitelka SZM a ještě doplnila:

„Není to vůbec jednoduché. Několikrát jsem ho viděla při práci. Vyžaduje to hodně trpělivosti a znalostí zvířat."